posléze srdce trhat černice
v ocúnech ustrašených vršků krup
tympány od pěny skorovečernice
v klíčích pozvolna okružovat rmut cink cink zazvonily dávnými
nezapomněli ve spojení napojit
ve frontě budníků a světlých míst srdce
v štěpu borky kůže zatnutá sekyrka
či skrývka pole v průsvitu trhlin vinný list
zádumčivost půle slepic pírka
zahnali zpověď v nachu kostela bim bam svolávání přítomných
po štěku psa poznáš klec souseda
co strká v ploty oka teplou noc
vrhá okr rukou a bělmo zřítelnic do šera
na pomoc mlíčí pampelišek kopřiv a pane co vy já teď nahlas opírám se o žebřík
s třemi vylomenými zuby
sténám blíž ke kmenu
steklou černočernou hlínu
z potoka u břehu jívy okrouhlí
a mandloň přibitou k blínu
na štědrovečerní večeři přivírám
co víčka nebolí
ve mně zůstává ta pachuť prázdné židle
trosečníky ticha v kotli upéct
se vlny krusty přelévají přelévají
kde šeptají šeptají
v lavicích společnost
hledají
tudy pane je to blíž k vyslechnutí
tady je místo pane
Ty jo, to musím nechat "uležet". Z této i předchozí básně pociťuji nějaké dramatické životní změny, jakoby ses chtěla "vypsat". Ještě se sem vrátím, protože to chce číst vícekrát. Ale první dojem, to je tedy něco.
Nejde mi to upravit, je to rozházený jako zrno slepicím..