Hook 02-11-12

Radek John se definitivně pomát. Ne že bysme se tomu my od Hooka divili, protože již delší dobu pozorujeme, že zejména jeho nonverbální komunikace dostává znatelné trhliny (např. neustále si něco vytahuje z nosu a schovává to vepředu v kalhotech pod zipem), nesouvisle mluví, dokonce i nesouvisle mlčí a celkově se chová jak vysmaženej debil, což u autora Mementa je poněkud smutné.

Prostě Radek, ten náš investigativní Radek, kterej poté, co ho asi šest let zaměstnával význačný podnikatel Janoušek, kterej je známej tím, že má vostrý lokty a v byznyse i na ulici přejede naprosto každýho, si založil úklidovou firmu a jelikož byl prověřen, chodil mejt hajzl nějakýmu Vávrovi (neplíst s Vávrou bubeníkem, kterej dělá estrády s Tomiem Okamurou a omotán šálou barvy citrónu, kterou sek nějakej ženštině lehkejch mravů, se celé představení na pódiu podivně kývá), díky čemuž, protože si poradil s každým hovnem, který na něj Vávra nastražil, byl kooptován do Sněmovny, kde momentálně vyvádí píčoviny nevídaný. Naposled vymyslel, že bude poslancem od devíti ráno asi tak do půl desátý, pak se stane novinářem na uvolněný noze a bude psát vo tom, kdo se v bufetu poslanecký sněmovny zeblil a jak to Kalouskovi dlouho trvalo, než ze sebe dostal vše.

Kdysi jsem se nad těmahle věcma rozčiloval, ale poté, co jsem spolu s dalšíma vod Hooka přešel do ilegality, tak už to jenom registruju, zaznamenávám, archivuju, občas i glosuju, ale jinak je mi to u prdele, protože zdraví mám jen jedno a mezi náma, každej z nás by se měl rozhodnout, čemu ho věnuje, jako to zdraví, protože nejde podělit každýho, takže třeba já se rozhod, že svý zdraví věnuju trávě a chlastu, jelikož si to zasloužej, protože jsou věrný a neuhnou ani když jdu do bitvy a stojí proti mně přesila, která je střízlivá.

Náš Taťka nejvyšší křtil další svou knihu. Jmenuje se Zápisky z nových cest, kdybyste někdo náhodou nevěděl co s prachama a chtěl si koupit novej lapač prachu. Mimo jiné tam Taťka svým nenapodobitelným slohem udiveného Káji Maříka sděluje okolí, že letěl letadlem, který bylo na motor, že z vejšky vše vypadá jinak než třeba z menší vejšky, že v Americe jsou Indiáni, v Turecku Turci a že když postál na břehu Lamanšskýho průlivu, zvlhl mu kilt. Někdy mám pocit, že se Taťka vrací do dětských let. Do období asi tak mezi druhým a třetím rokem, jestli mi tedy rozumíte.

Zpěvačka Taylor Swift se prej rozešla se svým zajícem. Víte, já sice zastávám názor, že si každej může dělat co chce, pokud se do mě nesere, ale vocaď pocaď a třeba rozejít se s někým jen kvůli tomu, že dělá bobky i jinde než na hajzlu, mi nepřijde fér, nesouhlasím s tím a odsuzuji to. Navíc, když to domyslím, to by pak se mnpou ani nikdo nekamarádil, když bych si to vzal vosobně.

Venku je pošmourno. Bude chcát, bude foukat, bude zima, bude prostě fajn. Zítra máme u Hooka malej večůrek. Kamča naložila hermelín, takže se nacpem a pak, s povoleným opaskem a s palci zaháknutými za kšandy budeme rozjímat nad pomíjivostí všeho, co pomíjivé je.

Mějte se fajn, užijte si víkend a ničeho se nebojte – v pondělí vám o5 oteřu voči, rozhrnu vobzor a tak.

To je vše.