Hook 16-11-12

Klára Samková je figura nevídaná. Poté, co sehnala místo  padesáti tisíc pouze sto dvacet vosm podpisů, přišla s tím, že na Hrad kandidovat nechtěla, ale že chtěla vod začátku zrušit přímou volbu prezidenta, protože to je facka do tváře českýho voliče a proto potřebovala těch sto dvacet vosm podpisů, protože jakýkoliv jiný množství by bylo k ničemu a ať si nikdo nemyslí, že kdyby jí vo to šlo, že by těch padesát tisíc debilů, co se uměj podepsat nenašla, jelikož ona hledat umí a že teďkonc jde jen vo to, aby nás zachránila, protože vod toho je vona na světě, jak jí nedávno potvrdil známý iluminát kancléř Hájek, jenž nepochází z vopice, ale z gekona.

Mě tihle spasitelé lidstva upřímně serou. A taky mě sere, když někdo něco totálně projede a místo aby přiznal, že je holt v hajzlu, tak to votočí, z průseru udělá vítězství a stojíc na nejvyšším stupínku čeká, až mu nějakej trotl pověsí na krk zlatou medaili.

Já měl jednoho kamaráda. Byl jsem s ním na brigádě, kde jsme sbírali brambory, aby měl národ přes zimu co žrát a když byla pauza na sváču, tak jsme si sedli na mez a pod tou mezí tek mělkej potok, asi tři metry širokej a když jsme dojedli imitaci gothaje s poctivým tvrdým chlebem, tak jsme našli dlouhej klacek a začli jsme přes ten potok skákat, jako vo tyči, neb jsme tenkrát byli plní energie a svazáckého nadšení a prostě jsme tam dováděli jak nezbedná kůzlata vod kamerunský kozy a ten kamarád, když na něj přišla řada, tak se rozběh a zapích tu tyč doprostřed potoka a vymrštil se, ale jelikož byl málo zapálenej pro věc, tak se vymrštil málo a prostě tyč stála svisle a von se jí držel jak klíště a v očích měl výraz udivenýho jehněte ze studenýho vodchovu a pak se ta tyč místo k protějšímu břehu začla kácet po proudu a von na ní přilepenej a prostě i když v tom potoce bylo po kolena, tak byl durch a kapalo to z něj jak z vodníka Volšovečka a von, když vylez a my se přestali válet smíchy po pažitu, tak nám tvrdil, že to udělal schválně, jelikož se mu zdálo, že na protějším břehu leze něco vzácnýho a že to nechtěl zašlápnout, protože každej má právo na život a i ten nejmenší tvor musí dostat šanci prožít si svůj diskopříběh a prostě mlel totální píčoviny a nepřestával, takže jsme mu dali hobla a nějak jsme ho u toho blbě drželi, takže nám vypad zpátky do potoka a ten den, jak si doteď pamatuju, nesebral žádnou bramboru, jelikož byl indisponovanej.

Co tím chci říct – člověk by prostě neměl bejt sráč a měl by přiznat, když něco zkurví. Jasně, já vím, hrozí, že nebudem dělat nic jinýho, než se přiznávat, ale věřte mi, že to bude vočistný a že za pár desítek let se bude přiznávat jen pár totálních dementů, protože zbytek národa si dá bacha. Tak.

Šéf stavební firmy Bögl a Krýsl se včera vohradil, že jim všichni nasazují psí hlavu, ale že skutečnost je jinde a že sice přiznává, že jim spadli dva mosty z pěti, ale že to je statisticky bezvýznamné a že třeba průměrnej hurikán udělá mnohem větší paseku, než jejich vyškolená parta betonářů. Tak určitě.

Ne serveru doktorka.cz se jakejsi anonym zamejšlel nad tím, proč máme žízeň. Popsal celou stránku a prakticky se k ničemu nedobral. My vod Hooka vo tomhle, tedy jako vo žízni, víme naprosto vše. Žízeň máme proto, abysme do sebe nemuseli lejt pivo pod tlakem, ale s radostí a s potěchou. (Potěcha je zkráceně potěšení, já to tak někdy říkám.)

Přes víkend bude fajn, ale chcát bude, jelikož je podzim. V neděli máme turnaj ve stolním tenise. Budu dělat s Kamčou roztleskávačku. Vod minulýho tejdne máme naložený utopence, takže se pak u Hooka nacpem a zavodníme, protože sport je sice důležitej, ale kalba taky.

To je vše.