Škola, prej „základ života“


18. listopadu 2012, autor karel,



Dyž sme bejvali jako heverlanti, často sme slejchali vod „rozumnejch dospělejch“ : Koukej se pořánně učiť, nebo z tebe nic nebude. Kdopak to tenkrát bral vážně. Dyť sme měli tolik jinech „oukolů“, že ani ty nebylo možný stihnouť. Tu bylo potřá vyvýst ňákou lumpárnu, tam zase voplatit tohle a tady zas tohle. No a potom poraďte, kde uzit na tu školu čas. Eště, že sme měli rozumný kantory, kerý naše lumpárny řešili pravítkem nebo rákoskou a tak doma nic nevěďali. A to bylo dobře, vona ta rákoska stačila na vejplatu dostatečně, nebylo třá potom už doma žádnejch dalších vyfikundací. Ale, aby si někdo nemyslel, že sme byli jenom nezbední haverlanti. Taky sme dokázali dělať kalou práci. To sme chodili na Deržkousko sázeť smerčky, jesli se dobře pamatuju, byl to vejdělek 1,50 Kčs za kus. Jo, yenkrát eště sme byli čechoslováci a proto Korun československých. To, co sme si vyďáli se dělilo, část sme dostali a druhá čásť šla do kasičky na školní vejlet. To vám bejvaly krásný vejlety. Ráno se jelo berzy a večír sme se uracely až za tmy. Cestou sme zpívaly, i dyž se přiznám, z mýho hlasu asi šla hrůza. Ale kantoři bejvali ňák voterlejší a lecos přehlídli a snesli. Tak to vidite, jak sem se zaklápal a vodešel vod nadpisu. Nneska po létech člověk vidí, že ta léta strávená ve školních škamnách nebyla jen tak zahozenou dobou. Třeba já sem se naučil spoustu povídek, to jak sem za různý lumpárny vopsal za rok skoro celou čítanku, za trest. No, sem rád, že sem nebyl sám. Taky sem se naučil pracovať s lopatou – to jak sme chodili pomoc školníkoj házeť uhlí do sklepa. To nebylo za trest, tam sme se rádi hlásili, vono to bylo lepší, než se učiť třeba ruštinu ve třídě. Taky nebylo, za podmínky vzdáť se vyučování, špatný přehazovať kompost. Tenkrát se na to honně dalo, protože se na poměrně rozlehlé školní zahradě pěstovala zelenina po školní kuchyň. Vařili nám dobře, jenže to vite, trefiť se do noty rozježenejch puberťáků bylo asi nemožný. Nakonec se musim piznať k jenný věci: nikdy sem neměl rád českej jazyk. To proto, že mně kantoři doslova tejrali, nnes by se řeklo „šikanovali“, za krasopis a celkovou úpravu vůbec. Donnes nevim, esli mně to vopraudu nešlo, nebo sem byl lajdák. A tak sem vohromně uvítal tu modernu, jako sou počítače. Tady se nemusí koukať na uzhled, von si to kompjuter zařidí sám. A co je ještě důležitý, že to, co jeden den napišu rukou nemohu druhej den sám přečist. A chodit do apatyky, aby mně pán magister kus textu rozluštil, bych asi dlouho nemoh.







Zařazeno v kategorii Ostatní literatura, Povídky



Počet komentářů na “Škola, prej „základ života“” - 2


    Eva   (19.11.2012 (11.00))

    Vítám tě na Sůvičce Karle. Zajímavé vzpomínání, sázet smrčky za 1,5 Kčs za kus si nikdo z nás nedovedeme představit. Nicméně mám výtku. Přestože píšeš povídku v dialektu, měl bys dodržovat základní pravidla pravopisu a psát Čechoslováci a koruna československá. Doporučuji před publikováním si text projet kontrolou pravopisu. Jednak se to bude lépe číst, jednak tím dáš najevo, že si čtenářů vážíš.


    Katka   (20.11.2012 (19.46))

    Tak, tolikrát si říkám že, se na to vykašlu psát na netu v nářečí, ale pak se objeví někdo jako Karel a napíše něco pěkného v nářečí..a už mám silu.. chybky tam jsou /já mívám také/..překlepy..viz "Jo, yenkrát eště sme byli " ale co mi chybí? nářečí kouzelné, Kérkonoše, moc pěkné, ale příběh, osnova fádní do té kouzelnosti svého krásného nářečí zasaď neobvyklý příběh, co bude vonět jako květina z téj vašéj horskéj zahrádky a bude moudrý jako babička z poslední roubenky na pohraničí /co už sotva de víš?/ a bude plynout jako bystřina mezi kapradinami, o keréj nikdo krom starosedlíků neví /tůristé dlouhý nos/ tož tak asi



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička