Hook 20-11-12

Někdy mne ty titulky dokážou poplíst. Třeba čtu – „Když dvojky přebijí jedničky“ a hned si představuju, jak jedna neobdařená a jedna skromně obdařená zápasí v bahně, jenže když čtu dál zjistím, že je řeč vo tenistech. Já sice vím, že se naši neuvěřitelně vytáhli, ale stejně jsem ucítil jisté zklamání, jelikož jsem spíš čekal nějaký šťavnatý popis hmatů, jestli mi tedy rozumíte. Jasně, vylíčení prohozu po čáře taky není marný, ale stejně.

Teď jsem zase čet, že exekutoři posílí, jelikož to, co mohli sebrat sebráno jest a je potřeba se zaměřit na zbytek, kterej je zatím nedotčenej, což víme všichni a je fajn, že vláda, která chce budoucnost pro naše děti prostu dluhů a proto si půjčuje málo, jen tak aby pokryla úroky z peněz půjčených už dřív, se do toho opřela, takže exekutoři, ta elita národa, to svědomí nás všech, budou moct zabavit prakticky všechno a jediný, co vám nechaj je občanka a jednodílný plavky.

Jeden můj známej si kdysi postavil srub. Postavil ho z vyřazenejch železničních pražců, podle rady Přemka Podlahy a moc si to pochvaloval, protože železniční pražce jsou napuštěný jakousi znamenitou látkou, takže nehnijou a děsně libě voněj, pokud tedy máte rádi smrad neudržovanej rafinerie.

Po jedné noci strávené ve srubu strávil pak tři noci na neurologii s urputnýma bolestma hlavy. Došlo mu sice, z čeho ty bolesti jsou, ale srubu se nechtěl vzdát, protože ho stál spoustu úsilí, námahy, potu a takovejch těch věcí a proto si v armádním výprodeji koupil plynovou masku s aktivním uhlím, nedbal na posměšky okolí, zachumlal se do spacáku, na tlamě ten gumovej prezervativ s vokýnkama a us. Vypadal jak emzák, kterej se ztratil. Ve spánku se nějak blbě přetočil a zaleh si hadici.

Tentokrát byl ve špitále dýl, protože z interny ho odvezli do Bohnic, jelikož si mysleli, že chtěl spáchat sebevraždu. Původně měl bej v Bohnicích asi deset dní, ale když na příjmu vysvětlil, proč spal v plynový masce, nechali si ho tam dva měsíce.

No a tenhle známej mimo to, že byl spjatej s přírodou i hodně čet, chodil do knihovny, furt si půjčoval nějaký knížky a nechtěně se mu podařilo ztratit třetí díl Káji Maříka. Jelikož byl s knihovnicí důvěrnej, odbylo se to mávnutím ruky.

Všechno by bylo ok, kdyby důvěrnou knihovnici nevyměnili za nasranýho školometa, kterej odepsat nechtěl ani svej rodině. Poslal mu tedy, jako tomu známýmu, výzvu, aby Maříka vrátil, nejlíp i se Zdenou z hájovny, jinak že bude zle. Bohužel to poslal v době, kdy byl známej v Bohnicích a v keramické dílně se snažil zbavit závislosti na plynovejch maskách.

Výzva byla nedoručena, pak byl chvíli klid a asi po půl roce přišli do srubu dva exekutorští maníci, že jako známej dluží Maříka, sto sedmnáct tisíc, půlku krávy a hektar pole.

Známej z toho byl docela vyjevenej, ale jelikož mimo Maříka přečet i předmanželskou příručku „Přežil jsem Alcatraz, přežiju i tebe“, věděl si rady. Pozval ty urostlé chasníky dál, pak vyběh ven a zamk. Nechal je tam dva dny a dvě noci. Když je pustil, oba před ním klekli, se slzami v očích poděkovali a vydali se vrávoravým krokem kamsi na jih. Od té doby ho neotravoval nikdo.

Co z toho plyne? No, to je jasný. I když se vám zdá, že je to tím posraným navrch, někdy vám to posraný může zachránit život. Možná.

Ty jo, to bylo opět hluboký.

Bude chcát jen něžně, neb jsem si všim, že mám nějak sjetý přední levý a nerad bych se dostal do smyku, jestli mi tedy rozumíte.

To je vše.