tiše sedíš, dopíjíš kávu z hrnku
bez ouška
čas líně nesmyslně nesoukromě plyne
lípa za oknem si položila hlavu
na ohradu
vráskami tváří se, že každou chvílí zhyne
upiješ lok, který se chvíli v hrdle
schová
za čelem kříží se tvé dnešní transcendence
a lípa drží vrátka proti nevítaným
hostům
ocásek vetřelce však stejně do kredence
Tak tomu se nedá vůbec nic vytknout, jen vyjádřit pokorný obdiv. Přesunuji do Nej...
čtu to už poněkolikáté... kochám se.. fakt moc dobrý...
:-) Evi jsi laskavá, děkuju moc
Též se kochám.