Hook 27-11-12

„Pozitivní žito s tebou, bratře!“

S tímhle pozdravem se včera na výčepu objevil Džesika. V ruce měl brožovaný sešitek s názvem „Ordo Lumen Templi v otázkách a odpovědích“, tlumeně si pobrukoval „Pověste ho vejš, ať se houpá“, dal si jedno bahno a začet se.

Od stolu číslo jedna ho se zájmem sledovali dva šampóni. Nějakej Rigor a Mortis. Měli poloviční nachos, žízeň a prázdný kapsy. Přijeli z Výtoně. Kdysi se člověk z Výtoně na Pražský dostal za chvilku. Co v září změnili pražskou hromadnou, tak to trvá půl dne, protože jedete přes Černej most, asi dvanácti spoji, z nichž jeden je Ikea bus, kterej si jezdí kdy chce, neochotně navazuje na páteřní linky a vůbec je takovej darebnej. Navíc se tam jeden obtížně dostane, protože Ikea busem jezděj nejen negativní socky, ale i rozložený obyváky, předsíně, jídelny, kuchyně a tak.

Když jsme u toho nábytku – já jednou jel metrem na Kačerov a v Holešovicích přistoupili dva s čtyřmetrovou garnyží. Dubovou. Drželi ji v přecpaným vagóně nad hlavama, mrkali na sebe, jak dobře v tržnici nakoupili a vyloženě se těšíli na chvíli, až ji přidělaj na zeď, pověsej na ni závěs a budou se moct muckat, aniž je kdo uvidí.

Na Kačeru vylezli, stoupli na jezdící schody, garnyž postavili svisle, ale nevšimli si, že strop se asi v polovině jezdicích schodů dramaticky snižuje.  Já jel za nima a všim jsem si toho, ale přiznám se, že jsem je nedokázal varovat, neb mne děsně zajímalo, co se stane.

Mno, jezdící schody maj hroznou sílu. Garnyž se prohla, rupla a ti dva zoufalci vyjeli nahoru s třema tyčkama, něco přes metr dlouhejma. Přiznám se, že jsem smíchy plakal. Jsem děsná svině. Ufff.

Je prej nějaká nová soutěž, že se hledá předmět s písní Dalibora Jandy. Řek bych, že si asi někdo dělá prdel, protože to musí vyhrát každej, neb těch předmětů jsou plný chodníky. Zrovna včera jsem málem do jednoho takovýho předmětu šláp, jelikož jsem byl zamyšlen a měl jsem povolené soustředění.

Český slavík bez podprsenky. Dál jsem to nečet, ten titulek mi stačil. Vždycky jsem si říkal, že na tom Klusoj se mi něco nezdá.

Letouny Casa jsme prej koupili vo miliardu dráž. Neví se to ale přesně, protože Omnipol částku na smlouvě začernil. Ministr Vondra povídal, že i když dal smlouvu pod lampičku s úspornou EU žárovkou, nepoznal ničeho. Že mu to sice vadí, ale ne tak, aby se z toho posral, protože jeho prachy to nejsou. Tak určitě.

Včera jsme taky přemejšleli, že bysme se teď, jak budou Vánoce, pustili do takovýho malýho byznysu. Že bysme jako nechali udělat nafukovacího Pitomia. Víte, taková akce PPS – Pitomio pod stromeček. Abych řek pravdu, moc se mi to od začátku nezdálo, tedy přišlo mi to jako děsná píčovina a když se začlo probírat, kolik by měl mít ten panďulák tělesnejch otvorů, přestal jsem to poslouchat. Dal jsem to sem jen proto, abyste viděli, že jsme úplně stejní kreténi jaky ty, nebo ty.

Dnes nebude chcát. Proč taky, že. Pole jsou sklizena, úroda pod střechou, nemá co uschnout. Abych řek pravdu, od včerejška jsem neviděl Okluzní frontu. Divnej čas, vám povím.

To je vše.