Hook 28-11-12


28. listopadu 2012, autor skraloup13,



Jeden můj známej kdysi začínal s rezistencí k pesticidům. Pak udělal úkrok a posunul se k pasivní rezistenci. To mu vydrželo celkem dlouho. Sral na předpisy a nařízení, který mu přišly pitomý a pokud ho úředníci otravovali příliš, tak jim to potměšile vracel.

Pamatuju se, jak jednou na veřejném zasedání vedení radnice Prahy 5 vystoupil s požadavkem na zřízení betonových truhlíků na květiny, stromy a keře, jež by okrášlily Smíchov a blízké vokolí, přispěly by k zrovnoprávnění obyvatel, zklidnily by dopravu a rozmnožily počet hnízdišť pro stěhovavé ptactvo.

Tehdá se toho zpitomělí radní chytli, asi že se jim ulevilo, že se neprojednávaj rozkradený mega určený na zatravnění Anděla, odsouhlasili to a celá akce „Smíchovský beton“ se dala do pohybu.

Když ty ohavnosti s přispěním EU slavnostně instalovali na Strakonické, známej uspořádal happening a pod heslem „Betonová lobby tuneluje Smíchov“ jeden z těch truhlíků spolu s  přáteli napustil a demonstrativně se v něm vykoupal.

Praha 5 doteď řeší, co s tím, protože ta betonová monstra jsou fakt děsná, nikdo je nechce, každej se tomu směje a jak povídal jeden akademickej malíř, jenž je ozdobou každého vyváženého rautu, tohle by nevymyslel ani čurák. S prominutím.

Takže toto byla pasivní rezistence a musím říct, že akci s truhlíkama obdivuju doteď. Známej asi před čtvrt rokem přešel k aktivní rezistenci. Asi to není nejšťastnější výraz, ale mně se líbí a určo si rozumíme. On má totiž tu výhodu, že je naprosto sám. Bez příbuzenstva. Tedy, měl sestřenici, ale ta skočila pod vlak, protože byla labilní a nezkousla, že jí za neplatnou vstupenku do Zoo exekutor sebral byt v Pařížský a nějaký polnosti na Valdicku.

Známýho se to dotklo a byl to ten impuls, kterej ho posunul k větší aktivitě. Abych nepsal nějaký velký slohy – prostě, jde do toho na plný pecky. Bere si úvěry, nejlíp vod firem, co je nezajímá, jestli dotyčnej má z čeho splácet, podepisuje jim s kamenným xichtem směnky na astronomický sumy a obdržené peníze rozvážlivě investuje.

Začal tím, že koupil dvě cisterny prasečí kejdy a nechal to vypustit na dvorek jednoho maníka. To, že ten maník byl onen exekutor, po jehož zdvořilostní návštěvě známého sestřenice způsobila dvouhodinové zpoždění na trati Praha –Kolín, byla jen shoda okolností.

S tou kejdou to byla taková rozcvička. Exekutor mimo domu se zahradou a dvorkem vlastnil i devítijamkové golfové hříště. Na vyrovnání jamek známej tentokrát nepoužil kejdu, ale beton od firmy Zapa pevnosti C 100/115. Na tom přistávaj dopravní letadla.

Co bylo dál? No, už po něm šli. Byli u něj doma, vykonavatelé, venku stěhováci, skvělý divadlo. Byt není psanej na známýho. Dohromady nic v něm není. Karimatka, spacák, mejdlo, jeden ručník, kartáček na zuby. Jinak vymeteno. Známej těm maníkům, tedy vykonavatelům řek, že by jim nabíd kafe, ale že mu jejich kolegové den předtím sebrali rychlovarnou konvici. Navíc že nemá na kafe prachy, jelikož lidi dnes nevěděj, co by si řekli za trochu cementu s pískem. Vykonavatelé na něj zkusili pouštět hrůzu. Řev a tak, znáte to. Známej je poslal do prdele a šel pryč. Ještě mezi dveřma jim řek, že až půjdou, ať zabouchnou.

Měl dost napilno, protože mu jeden finanční poradce slíbil další úvěr, u kterýho se nic nezjišťuje. Hodlá nakoupit nějaký věci z armádních přebytků. Mám o něj docela strach. Navíc se mi nelíbí, že začal nosit triko s Che Guevarou a kontaktoval Žita. No, je to jeho boj.

Dnes jsem se neotřel o nic. Dnes jsem psal jen o svém známém. Asi je to nudnější než obvykle, ale co se dá dělat. Ne vždy je den k popukání určen.

Nebude chcát, neb jdu odpo vybírat exteriéry na páteční natáčení. A pro jistotu jsem doma zamknul Rosnej bod.

To je vše.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička