Hook 11-12-12

Dnes ráno jsem měl pocit, že celou cestu jedu tak nějak bokem. Možná si silničáři přispali, možná je moc sněhu a málo pluhů, možná jim to je jen u prdele, ale klouzalo to moc.

Ta nemohoucnost, ten urputný zápas s nevlídnou přírodou mi připomenul jednu bajku. Myslím, že se sem dnes hodí. Není dlouhá, tedy, není moc dlouhá a je poučná.

Byl jeden malej zajíček. Žil v lese s maminkou a několika sourozenci. Měl malá ouška, malej čumáček, malý tlapky a občas udělal malej roztomilej bobeček. Byl celej bílej a všichni ho měli rádi.

Jednou takhle odpoledne hopkal po pasece, pozoroval pachtící se hmyz a naslouchal zpěvu skřivana, když se náhle mezi stromy na kraji paseky objevila smečka psů. Zavětřili zajíčka, rozběhli se k němu, obklíčili ho a sežrali.

Poučení – mnoho psů, zajícova smrt.

Psi se rozvalili na pasece, hladili si břicha a pochvalovali si, jak jim ten den hezky vyšel, když tu se náhle otevřela nebesa, spustila se bouře, blesky křižovaly oblohu a když ji dokřižovaly, uhodily a všechny psy zabily.

Poučení – nechval dne před večerem.

Na paseku přišel muž. Rozhlédl se po té spoušti, spočítal mrtvé psy a v duchu si řekl, že se jim diví, že se někam neschovali.

Poučení – po bitvě je každý generál.

Muž šel kus cesty lesem. Dorazil na samotu, zaklepal, vešel a požádal hospodyni, kterou natrefil v chodbě, o motouz, protože chtěl zabité psy svázat a z paseky odnést. Žena, jejíž manžel si před týdnem vzal na půdě život, jelikož nezasel, aby mu kroupy nepotloukly, zašla do komory a když se vrátila, rozsekla mužovi motyčkou hlavu.

Poučení – nemluv o provaze v oběšencově domě.

Protože mu rozsekla hlavu zprudka a v náhlém hnutí mysli, muž byl pouze omráčený.

Poučení – práce kvapná, málo platná.

Muž se zvedl, chvíli se kolíbal a když se zmátořil, ženu uškrtil. Ušetřil ji tak smrti hladem, neboť jak víme z předešlého děje, manžel nezasel, tedy nebylo co sklízet.

Poučení – všechno zlé je pro něco dobré.

Teď jsem si to po sobě přečet a říkám si, jestli nejsem debil.

Poučení – tady fakt zůstává rozum stát.

Nevím jak celé toto souvisí s dnešní ranní sněhovou kalamitou, ale kdo jsem já, abych věděl všechno. V každém případě se tomu směju, akorát mám pocit, že dnes budu vesel sám.

Poučení – kdo se povyšuje, bude ponížen a kdo se směje, je debil.

Čet jsem, že je móda pro každou postavu a je celkem šumák, jestli jste typově jablko, či hruška. No, možná to tak je, ale rozhodně to asi nepasuje na mne. Včera jsme vo tom mluvili u Hooka a Džesika povídal, že mu připadám jako ananas, s malejma nožičkama, vykulenejma vočima a malým melounkem na zádech.

Jestli má pravdu nevím, ale smál se tomu jak blb.

Jedna známá si stěžovala, že její starej nedokáže rozdejchat, že se přestala chovat jak puťka domácí. Mno, nic jsem na to neříkal, ale v duchu jsem ho litoval, protože aby se mi drahá polovička vracela za svítání domů, nacucaná jak pijavice, uslintatná a uválená, to bych asi rozdejchával těžko. Stačí, že se tak vracím domů já.

Dnes bude pod mrakem. Nebude chcát, ale bude mokro, jelikož sníh za přispění rozmanitých solí taje. Snad radši nikam nevylejzat.

To je vše.