Šikula Pepik


14. prosince 2012, autor karel,



Povedenej Pepik

 

            Menoval se Běhounek a narodil se kolem roku 1920. Máma byla mísní z 24.dětí / byly na to dje mámy/ a táta tesař se k ní přiženil bůhví vodkud. Máma chodila do kalcouny a táta měl práci vobčas, ale kořauku prej furt. Taky se vodebral pod dern za války, dyž se kořauky nedostávalo. Nactiuterhači na to složili takový řikadlo:“Běhula, Běhula, chyběla mu kořala“,

            A tak Běhounek, jejich kluk, vyrůstal, jak se poudá, jako dříví u lese. Už ve škole měl s mravama potíže. Dyš měl dostať rákoskou přes ruku, tak ucuk tak šikouně, že se řidicí praštil rákoskou do nohy. Jindá zas měl dežať v napřaženejch rukách lavór s vodou, von ho ale u příhonnou dobu pustil a řidicímu pošpláchal nohavice. Dyš dostal poslenní vysvědčeni, porazil řidicího na stupinku. Na školni fotografii je nade ušema vo hlavu vyšši a u čerunu má zimnik.

            Ajak rost, rostly i tý jeho darebákoviny. Při zvoněni hran – to se zvonilo ušema zvonama celou hodinu po dva dny, před funusem a tak vejrostci pomahali kostelnikoj, neb zvonu bylo pět – deržal vo tři roky mladšiho kluka z vokna ve vejšce 15 metru, až to kluk nevyderžal a uďál si do kalhot. Jako nejsilnějši tahal největši zvon „hrubák“ a zřejmě schválně ho přetočil a tim ho vyhodil z ložiště. Naštěsti zvon spad na tlustej trámec stolice, vyrejp kus dřeva a zastavil se vo zeď. Vickrát ho zvoniť nenechali.

            U roce 1939 se jako nezaměstnanej přihlásil na práce  do Říše a jennomu známýmu poslal pohlennici s Hitlerem, Gobelsem a Géringem, na kerou připsal:“ Posilám ti tři moudrý hlavy“! To bylo tenkrát vo život.

            Peruni ženěni se mu nevyvello – našel u ni „červenou knižku“ a tak ji hned vypakoval z baráku. Vodstěhoval se pak do Jablonečku, voženil se a ďál pokrejvače. I při svejch sto kilech jezdil na Pionýru, kerýho garážoval u šupně přilepený k baráku. Jennou vodďál víčko náderže na benzin a aby dobře viďal, kolik je tam benzinu si škertnul sirkou. Bylo ho asi ještě dosť a co následovalo si mužete představiť, Na půdě chalupy, co sousedila s šupnou měla dcíra komůrku a u ní celou vejbavu. Tak voteuřel vikýř a házel to ušechno ven. Až mu voheň začal volizovať nohavice, skočil vikýřem ven a to rounou na pumpu.

            Dyš ležal s tim zraněnim ve špitále, složil vo tom báseň, co začinala:“ Hoří seno, hoří sláma, dejm se valí Buřanama,,,,,,Chalupu nevobnovoval a přestěhoval se do jiný usi a žena se s nim rozvella. Tak se voženil potřetí, se starší neuěstou z Ropratic. Bylo to jako voheň a voda: vona byla zbožná a Pepika na stará kolena trochu přeďála. Vo víkendu chodival do Jablonečku do Paříže, kde svejma pestrejma příhodama bavil lufťáky. Je-li eště žiu, jen Pánbůh ví.

}







Zařazeno v kategorii Ostatní literatura



Počet komentářů na “Šikula Pepik” - 5


    Eva   (16.12.2012 (16.51))

    se divím, že si ho nějaká ženská vzala:-))))... tedy, že se našly dokonce tři takové:-)))


    karel   (16.12.2012 (19.42))

    I když se divíš, je to věrně popsaný skutečný příběh.


    Eva   (16.12.2012 (20.21))

    Jak psal O´Henry: "Každá ropucha najde svýho ropušáka." Což platí i opačně.


    Katka   (16.12.2012 (20.41))

    Krása, paráda, početla jsem si. Akorát to "Vo víkendu chodival do Jablonečku do Paříže" tomu já nerozumět...))


    karel   (16.12.2012 (22.27))

    Je to ukrutně jednoduchý, v Jablonečku (Jablonec nad Jizerou) bývala a vlastně ještě je slavná hospoda Paříž. Takže nepotřeboval ani pas! :-))



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička