Na kraji hřbitova
umrlčí komora,
nikdo tě nehledá,
nikdo tě nevolá,
nikomu nechybíš.
Krátíš si čekání
látáním rubáše,
dýcháním do dlaní.
Ráno ti ustlali
na lůžku u dveří
v komoře bez oken,
co až se zešeří?
Neboj se. Nebudeš
už nikdy zbabělá.
Což ti to neřekli?
Včera jsi umřela…
a co když se ti to stane během rozkvětu života?... jinak K.J.Erben by věděl:-))
... já myslím, že není otázkou KDY, ale JAK. Možná ten verš .... nebudeš už nikdy zbabělá... vím, kam míří. Napadla mě alternativa (jak jinak, Anna přepisovač): Chtěla jsi nebo nechtěla? Co prosím? Ty nevíš? Včera jsi... umřela. Jinak líbí, povedené, a jak Eva správně poznamenává - erbenovské.