Fejeton „Last minute“

                Zatímco současná, uspěchaná doba nám velí nečekat a urvat co nejrychleji všechno, co můžeme, někdy se opravdu vyplatí posečkat. Obzvláště letos se to osvědčilo nejen dovolenkovým skrblíkům, ale i nám, pisálkům všeho druhu.

                No uznejte sami – pokud jste zkoušeli něco vypotit v parném létě na (samozřejmě lastminutové) dovolené u Jadranu, nebylo vlastně o čem psát. Takový ten náš obvyklý český bordýlek, počínající nachmeleným pražským kmotříčkem válcujícím svým auťákem jakousi cizí paní, nefungujícím registrem vozidel nebo opětovným chaosem okolo státních maturit je už víceméně zcela standardním místním koloritem a už téměř nikoho nezajímá, natož aby nás to jakkoli vzrušovalo. Snad jedinou pořádnou pololetní radost nám fejetonistům udělalo pouze odhalení domácího i krajského hospodaření pana doktora Ratha. Kdyby někdo z Vás věděl, která že firma mu doma pokládala podlahy, pošlete mi, prosím, jakýkoli kontakt.

                To ta druhá polovina roku už byla mnohem zajímavější.

               Tak především se nám pomalu, ale jistě veřejně krystalizují a verbálně projevují kandidáti na budoucího prezidenta. Působí to na mně dojmem narychlo spíchnutého divadelního dramatu, jehož  herci bohužel nepochopili, že v žádném případě nemá jít o lehkou grotesku a už vůbec ne o horor. Stávající prezident sice také není zrovna extratřída, ale jeho osobnosti myslím zatím žádný ze známých kandidátů – ani ten náš český Honza nebo onen populární Miloš z Vysočiny – jaksi nedorostl.

                To naopak ministr financí nejenže výškově narostl slušně, ale v té první polovině roku si navíc i vcelku solidně vyskakoval. Jeho koaliční jednání střídaná nekoaličním vyhrožováním ustala až s prvním metylalkoholovým úmrtím a otázkou, copak páně ministrovi celníci, kterých mimochodem máme desetkrát více než v sousedním Rakousku, vlastně celá ta léta dělali a kohopak kontrolovali. Při legendární spotřebě pana ministra bych řekl, že mu jeho celní správa spíše než nedostatečnou kontrolu zajišťovala především dostatečný přísun.

                Ale vrchol fejetonistovy sezóny, ten blesk z čistého nebe, ten měl teprve přijít. A přišel z nečekané strany – na našeho pana prezidenta byl spáchán atentát. Takový typicky český –  dětská pistolka, blesková reakce bdělé ochranky a malá tisková konference atentátníka vzápětí po činu se opravdu hned tak nevidí, to můžete zažít jen v této mlékem a strdím oplývající zemi. Jakkoli jsou takové věci zásadně nepřijatelné, musím dodat, že kdyby atentátník při činu zapěl „Kdož sú Boží bojovníci“, asi bych se neudržel smíchy.

                Těsně před uzávěrkou těchto řádků jsme šli volit do krajů a Senátu. Očekával jsem příliv dalších skvělých inspirací, jenže volič rozhodl jinak. Žádné pořádné překvapení, jen očekávaný přesun moci na druhou stranu; rád bych se dožil času, kdy konečně pochopíme, že mohou existovat i úplně jiné varianty.

Nicméně nezoufám, není všem dnům konec.  Hlavně tedy na ten mayský pátek 21.12.2012 se docela těším – snad to nebude naše last minute ……