Hook 13-02-13

Finančně nejohroženější skupinou jsou prej důchodci (fakt zas nějakej píčus vobjevil kolo), tedy hlavně ti, co nepracujou, a snad že aspoň že můžou bejt teďkonc víc na klid, protože ti co hákujou, aby si užili spokojenýho poklidnýo stáří, se k nim zařaděj, jelikož je Mirda Kalousků vosral a zdanil, bezemočně a s kamenným xichtem a ve velkejch městech jsou prej důchodci v revmatickým smyku, protože nezvládaj platit bydlení a smažky nahoře vo tom věděj a zpracovávaj anylýzu současnýho stavu a kurva jasně, já vím, je zima, mrzneš, pod mostem to není žádná hitovka, ale doprdele tak běhej, nebo si to představ jako poloviční saunu, bez páry a co by za to jinej dal a sakra my vo tom víme a analýza je na cestě a až bude, tak budem vědět a až budem vědět, tak uděláme tiskovku a až uděláme tiskovku, tak to shrnem a dyť do hajzlu každý Vánoce primátor nalejvá hrachovku hladovejm a fakt jako nechápu, že si to nešetřej, že jim ta hrachovka včetně plynatosti nevydrží do jara, kdy v Riegrových sadech vyraší nové výhonky a geronti budou moct  vokusovat, akorát že čím, že, a naděje je prej v nedohlednu, taky moudro velký, protože naděje je neustále v nedohlednu, jelikož má umírat poslední, tedy je schovaná a nevylejzá, aby ji neofouklo a fakt by ti nahoře potřebovali nakopat prdel, protože s předkama se takhle zametat nemá a snad jediný dobrý je, že jak je teďkonc taková ta všeobecná informovanost, že když budou důchodci pátrat, tak zjistěj, který řetězce maj jaký slevy, tedy přesněji v kterým krámu vyhazujou shnilý a prošlý věci téměř zadarmo a já nedávno čet test levnejch bílejch jogurtů a ten začínal nějak jako – „Kdysi byly bílé jogurty chutné a hutné tak, že se daly krájet…“, což mi připomnělo začátek jedné storky – „Kdysi, když ještě poctivá dělnická facka byla poctivou dělnickou fackou, nebyl to takovej voser jako teď …“ a je to vo tom, že vývoj jde dopředu a jeden mlíkař mi povídal, že teď se do jogurtů dává jen to nejpotřebnější, aby výrobce nezavřeli a zákazník se neposral, tedy trošku běloby a vody a do těch tučnějších ještě malinko běloby a necháme to trošku zavadnout a vono se to prodá, jelikož jestli něco srovná do latě chuťový buňky, tak je to takovej ten zdravej, českej hlad a prostě když se na to podíváte z téhle stránky, tak to zas tak v hajzlu není a navíc přijde jaro a léto a i když tato období každej čekáme s jiným rozechvěním, každýmu přinesou to jeho, tedy někomu se zazelená vitamín, někdo konečně rozmrzne, někdo se jen tak bude vodit za ruku a prostě nemůže to bejt posraný furt a každej ví, že bída a hlad a nemoce se mnohem líp snášej, když svítí puchejř, než když vás mráz přilepí k chodníku a vůbec, teď má bejt Valentýn, takže kašlat na vše, přepnout a každej by měl bejt plnej lásky a porozumění a jasně, je to v prdeli, ale chvilku si toho nebudeme všímat a pohroužíme zraky své do napěněných půllitrů a tam, mezi roztomile stoupajícíma bulinkama ti vnímavější z nás najdou odpověď na všechny bolesti světa a loni touhle dobou jsem se o tomhle svátku také zmínil a psal jsem, že jednomu kámošovi přišla sms s valentýnskou básničkou a on pak skončil v Bohnicích, kde v keramickej dílně dělal glazovaný oprátky, v kteréžto činnosti pokračuje doteď a ta básnička zněla takhle:

Jako milou upomínku,

posílám ti Valentýnku.

Polibek je lásky motor,

tvůj osobní exekutor.

Možná si ji někdo ze skalních pamatuje – prostě jen jsem chtěl tímto říct, abyste si v tom citovém usebrání, které se na nás řítí, dali velkýho bacha, komu co píšete a komu co slibujete.

Venku líně, chčije. Chčije sníh. Počasí k posrání. Takové Valentýnské.

To je vše.