rozdrásám v cáry, srdce ještě bije
ne mladý, ne stár, nikam nepatřící
nebude chybět mně, jim ani tobě
jen zabíral by místo na hřbitově
není, kdo pro něj zapálil by svíci
potichu zmírá oběť nostalgie…
upřímně... je hodně bolestná - ale nějak se o to nedokáže "podělit" - přijde mi, že tam je hodně slov na pokraji patosu (cáry, srdce ještě bije, zmírá... apod.) - jako by oběť nostalgie sice zmírala potichu, zároveň však neustále poočku sledovala, zda se někdo... dívá.