Hook 24-02-13

Včerejšího Hooka do téhle doby četlo dva tisíce devět set lidí, což je hodně a já bych chtěl poděkovat všem, moc, protože mne nebaví psát do šuplíku, ale jsem rád, když to, co složím, se buď čte, či natočí a já sice z vlastní zkušenosti vím, že modelínu si udržíte spíš na nový porsche, než na skládání slov do vět, nicméně neměnil bych, neb auta a modelíny, narozdíl od slov, korodují a jo, jsem hned ze začátku sladkej jak kýbl sirupu a „kde je tvoje punkový nasrání na svět, taťko“, ale co, je neděle, mám svátek, Tačvúd má pro mne dárek (zmrzlou mouchu), nemám kocovinu a svět je barevnej a uvolněnej, ovšem jen do té doby, než si přečtete, že odstupující Taťka, tedy zpruzenej Venda, řek, že se bojíme Svobody a to se zas někdo posral v lese na mýtině, protože jestli se třeba my od Hooka něčeho bojíme, tak je to to, že dojde sud, cigára, vaječnej koňak do kafe, že dojde ten kretén vodvedle a bude zas blejt píčoviny, bojíme se lejt pivo na mlíko, bojíme se jíst nalačno, bojíme se prostě spousty věcí, ale rozhodně se nebojíme Svobody, protože když si pojmenujete svýho nepřítele, strach zmizí a přichází takový to najebaný bojový odhodlání a se Svobodou vedeme zákopovou válku, serem na svobodný eskarty, v noci chodíme zahazovat svobodnou Blanku, podřízli jsme svobodnej druhej důchodovej pilíř, co nějakej zmrd posatvil před Hookem a pomáháme všem kolem, aby se už konečně osvobodili od Svobody a už máme první zářezy na pažbě, jelikož jsme osvobodili marmeládu, pomazánkový máslo, skleněnej teploměr a žárovku a nezastavíme se, budeme jak tsunami, jak nemislosrdnej živel, jak boží pěst a ďáblovy auxilliares, tedy pomocné úderné sbory a potáhneme krajinou a nálet kobylek bude oproti nám vypadat jak návštěva senilního příbuznýho a v autech s ukopnutým vejfukem, co budou řvát jak smečka zhulenejch paviánů, budeme jezdit od města k městu a kde uvidíme nějakou schovanou Svobodu, jak se krčí za štosem daňovejch přiznání, za haldou idiotskejch dotazníků, oběžníků a fasciklů, za vyrovnanejma elaborátama o tom, že na nic nejsou mergle, ale jinak že se máme skvěle, když tu Svobodu uvidíme, jak zamotaná do vlajky EU předstírá, že je někdo úplně jinej, tak jí nakopeme prdel, protože s takovouhle Svobodou se můžou ty naše vedoucí smažky tak akorát vyfotit v 3D a my od Hooka v tomhle máme jasno, jelikož ona ta opravdová, řekl bych až rurární Svoboda je docela jednoduchá, nic komplikovanýho, žádnej dojebanej orloj, jelikož celý je to o tom, přestat nás šněrovat do kazajek, nechat nás na pokoji, nesrat se do nás, nelinkovat nám život, nevšímat si nás a spíš se zamyslet nad tím, jestli by pár základních věcí nemělo už konečně fungovat, tedy třeba když někdo něco sekne, že by měl dostat přes tlamu, nelíp od Neviditelný ruky trhu a nejen že by ona Neviditelná poprvé v životě dělala něco smysluplného, ale plebs by měl konečně pocit, že bejt kurva se nevyplácí, akorát že tohle všechno je psychoscifi, protože Osud tomu evidentně chce jinak a každej máme svůj Osud a ten můj, co vypadá jak připosranej zmrd, co má na šišce číro jak morseovku, neb mu padaj vlasy, co chodí ve flekatým baloňáku, tak ten můj Osud je svině neuvěřitelná, jde po mně i ve spaní, dává mi permanentní čočku, ale zatím jsem mu vžycky zvlád ukázat vztyčenej prostředník a poslat ho do hajzlu a možná, kdyby tohle každej tomu svýmu soukromýmu pojebanýmu Osudu udělal, kdyby každej z nás svůj Osud, kterej stojí za míň než nic, poslal do prdele a žil si po svým, že by to nakonec mohlo bejt přeci jenom nejen skvěle punkový, ale i fajn.

Tačvúd si uvázal motýlek. Já se z něj poseru. Nějak ten můj svátek prožívá. Kouká na mne, kroutí se jak revmatická baletka… ufff, je prostě sladkej. Prej že dnes bude sluníčko a teplo. No, já vím, že mi chce udělat radost, ale buďme na zemi. Bude mrznout, občas bude chcát sníh a celkově to bude k hovnu.

To je vše.