27-02-13

Taťka odstupující, jenž končí druhý mandát v opravdu velkým stylu, neb ho na rozloučenou senátoři obžalovali z velezrady, takže v učebnicích dějepisu bude někde pod čarou a asi až pro středoškoláky, aby se mladejm a neukotvenejm na základce neseknul zdravej vývoj, je mimo spoustu mindráků známej tím, že třeba knihy „Modrá, nikoliv zelená planeta“ prodal v Česku dvaadvacet tisíc, což je fakt slušnej, řek bych skoro Paroubkovskej náklad a co jsem slyšel, tak jednadvacet tisíc výtisků si pořídil pan Kellner, kterej to vysvětlil tím, že knížky furt někde ztrácí, tak aby je měl do zásoby a docela z toho na mne jdou mrákoty, protože jestli se mu budu chtít se svou nejbližší knihou přiblížit, budu muset hodně zabrat, vytunit větnou skladbu, vymazlit souvětí a tak, akorát že já nepíšu vo planetě, neb nemám takovej ten globální rozhled, ale vo věcech okolo mě, tedy i název mám jinej, jelikož si myslím, že název by měl korespondovat s obsahem, tedy moje dílo se bude jmenovat „Nasrat“, což mimochodem přesně pojmenovává to, jak se momentálně cejtím a co prej taky hodně vod Vendy frčí jsou „Zápisky z cest“, s podtitulem Postřehy světoběžníka, což je taková svitá pestrá kytice naprostejch blábolů vo věcech, co zná i totál retarda, protože mi třeba ukažte někoho, kdo neví, že v Rakousku se mluví rakousky a celý to je doplněný různejma situačníma momentkama, jako že třeba řidič, co ho vez kdesi v Africe z letiště na hřbitov, aby tam Venda jebnul věnec na hrob posledního rozčtvrcenýho kolonizátora, že ten řidič nastartoval auto, že kancléř Hájek nastartoval zkolabovanýho gekona, že to nastartovaný auto po cestě chcíplo, že nastartovanej gekon, vyrušenej ze siesty, kous Hájka do levého prsu, že se s věncem vlekli asi tři kilometry, že jim u toho domorodci bubnovali na barely British Petrol, že když od té doby někde zaslechne etno, nekontrolovaně se rozpláče a prostě píčoviny píčoviny píčoviny, akorát když máte za kámoše knihomoly, co ty vaše sračky kupujou po tunách, tak jste holt dobrej a jediný, co nejde na odbyt jsou Ročenky, protože to si odmít koupit i jinak loajální a majetný pan Kellner, což se mu ani nedivím, neb třeba Ročenka 09 obsahuje na třech stech stranách dvě infa, tedy že na Medarda nechcalo, a že se dařilo šnytliku a to se fakt nedá, protože u takhle vypointovanýho příběhu se s údivem v xichtě posere naprosto každej a ministryně práce a sociálních věcí vydala oběžník, kde radí důchodcům, aby si boty kupovali odpoledne, až jim po procházce v Lidlu pořádně natečou nohy a kdosi se mne ptal, co mi furt vadí na koňským masu a já bych chtěl všechny ubezpečit, že si nevybírám, že se nevofrňuju, že mi na koňským mase nevadí skoro nic, akorát mne neuvěřitelně sere, že je z koně a kdosi dělal průzkum, jaký prsa že se líběj slavnejm mužům, jaký maj nejradši a odpovědi byly různý, akorát že jim moc nerozumím, protože jak jsem pochopil, šlo vo kozy a mně se nejvíc líběj kamerunský, s kterýmžto názorem jsem osamělej, což je asi daný tím, že nejsem slavnej.

Včerejšek četlo čtyři tisíce osm set lidí. Pokora velká. Klika je, že nehrozí, že bych zpych. A kdyby, tak mne Osud umravní, jako před časem, když jsem poslouchal, jak jsem úžasnej, abych pak zjistil, že jakejkoliv bezdomka je úžasnější, než já. Tedy, i když pýcha a pokora začíná stejným písmenem, pouze to druhé je hodné chvály. Tak.

Tačvúd na mne ráno koukal, protahoval se, pak škyt, a že prej teplo bude i dnes. Nebude to sice letní teplo, ale ty idiotský mrazy z minulýho tejdne nehrozej. A chcát nebude. Jo.

To je vše.