Hook 01-03-13

Loni se v Česku ukradli nemovitosti za 1,5 miliardy a Verešová řádila na horách a tyhle titulky se mi děsně líběj, neb jsou to titulky z kategorie zhulenejch, jelikož asi těžko třeba půjdete ráno na Vyšák a tam s otevřenou hubou čumíte, kde je Kongresový centrum, kam se ztratilo, protože prostě barák neseknete, ani vomylem, neb je těžkej a neskladnej a jediný co, že můžete ukecat nějakýho zmrda na katastru, pak ještě dalšího, co coby exekutor plundruje naši zem, inspirován příběhem o nájezdu Švédů, udělat pojebanou kličku v mezích zákona a pak jo, barák je váš, akorát že furt stojí na svým místě a Verešová řádila asi tím stylem, že stála před jakousi horskou boudou, nasvícena skoro jarním sluníčkem a deseti sodíkovejma výbojkama, držela se zábradlí, aby nehodila tlamu a vystrkovala kozy a tohle je řádění vostudný, protože jeden můj známej to kdysi rozjel na Horních Mísečkách, táh to dvě noci a tu vosadu si pak mohli domorodci postavit znova a tohle jo, tohle je ten vodvaz, co se o něm mluví ještě po letech a dobrá, já vím, kecy kecy kecy a ještě k tomu vo ničem, ale já se jen tímhle připravuju na kousnutí do kyselého, akorát že jsem doteď vymejšlel, jak napsat třeba vo Bendlovi, že je čurák, aniž bych slovo čurák použil, neb bych moh bejt popotahovanej, takže jako píšu, že je čurák, ale ve skutečnosti to nepíšu a doufám, že si rozumíme a von ten Bendl se jako zasadil vo to, že na potravinách bude nalepený kompletní info, aby spotřebitel věděl, co mu devastuje organismus a já viděl jednu babku, jak to študuje na krabici corn flakes a má takovej ten zoufalej nepoučenej výraz v xichtě a s lupou v ruce se prokousávala krz příběh vo rančerovi, co tu kukuřici pěstuje, vo jeho rodině a širým okolí a když se dostala k chemickejm vzorcům půdy, ve kterejch si ta kukuřice lebedila, než ji podťali, tak to s ní fláklo a přijela rychlá a hele Bendl, fakt neser, vzpamatuj se hochu náš a zkus to votočit a já myslím, že kdyby to bylo tak, že by se stanovilo pravidlo, že prodávaný jídlo bude k jídlu, tak by to skoro stačilo, jelikož teď je to tak, že pokud si nevezmete dovču a rybářskou stoličku a nevodjebete se na studijní pobyt mezi regály ve Špáru, tak si můžete hodit korunou, jestli to, co koupíte, je pouze nejedlý, nebo jestli to rovnou zabíjí, akorát že ten náš ministr zemědělství radši hraje na kytaru Dajánu, kejvá se do rytmu a s výrazem katatonického hoboe sere na vše kolem a vono co, stejně si korunou může hodit málokdo, jelikož házet můžete jen tím, co máte a jeden obchodní řetězec zkusmo umístil do každé uličky s regály takovou jako házecí korunu, aby spešl důchodci, co se po celoživotním pracovním smyku dostali do hlubokýho mínusu, mohli zkusit štěstí a ty koruny byly v takovejch jako krabičkách, asi minutu, než je někdo potřebnej seknul a děsně se mi líbí, že exekuce neznaj protekci, padni komu padni a taky se mi moc líbí, že se sice chráněj děti, což jako bacha – to je správný, ale moc se mi nelíbí, že se nechráněj ti, co sice dětma kalendářně nejsou, ale prakticky jsou, protože už teta Kateřina ze Saturnina povídala, že kůň je jednou hříbětem a člověk dvakrát dítětem a prostě ono to tak je a divit se, že pětasedmdesátiletou stařenku nějakej zasranej zmrd uřval, vona si koupila jednu vlněnou deku na splátky a díky tomu má zexekuovanej důchod, divit se tomuhle může jen svině bez citu a fakt jen čumím na to, jak je tohle těm smažkám nahoře jedno, jak jim to je u prdele, jak na to serou a někdy si tak v duchu říkám, jestli vůbec někdy měli něco, co se jmenuje rodič, jestli to fakt nejsou dojebaní emzáci, co nás rychtujou bez oddechu, stejně jako jsem se zrychtoval včera já, asi ze samé radosti, že mi tak chutná.

Tačvúd ráno spal. Když jsem odcházel. Von jednou prospí soudnej den. Takže dnes bude zhruba tak, jak bylo včera.

To je vše.