Hook 07-03-13

V mouce dvounulce našli stopy spárkaté zvěře, ve stolici návštěvníků obchodního domu IKEA našli stopy koňského masa a hoven, v kabelce jedné důchodkyně našli eskartu, Oberhanz včera našel místo na výčepu u Hooka, Džesika našel ztracenou duševní rovnováhu a seschlý pařátek pekingské kachny, Mára našel cizí opencard, na kterou si půjčil v Městské knihovně dvoukolák knih a teď je dealuje, odstupující Taťka nenašel nic, neb usedavě pláče nad tím, jak si všechno ve finále posral, odstupující kancléř Hájek našel svému gekonovi družku, i když vzít tuto funkci se odstupující tajemník Jakl zpočátku zdráhal, v nikým neschváleném sexshopu ve Zlaté kapličce našli dvouhodinové péčko, kde hraje kolegyně asketického primáře Nešpora a u toho hraní i šuká, sousedi vod vedle našli vybílenej byt, protože měli smolíka, neb se jmenovali téměř shodně jako dlužník Jiřička, tedy Smotlachovi, v kournoutech na zmrzlinu našli zmraženou vanilkovou pastu stabilizovanou gutalaxem, v párku v rohlíku s plnotučnou hořčicí nenašli vůbec nic, neb v ubrousku byla pouze lžička kečupu, nastupující Taťka Miuoš nenašel na dně sklenky pravdu, ale miniaturu Míry Šloufa a já včera našel odvahu a takovou jako sebekázeň a vzal jsem si na spaní jen půlku neurolu, jelikož nejsem žádnej šampón, takže jsem teď čilej a vyspeedovanej a mozek jede na plný obrátky a Česká spořitelna chce vystoupit z projektu eskarta, neb je tam prej zbytečná, protože původně to bylo nastavený tak, že jako eskarty půjdou přes ni a vona, jako ta pojišťovna, že všechny důchodce a ostatní devianty vojebe a tudíž bude mít zisky a bude v plusu a bude moct dělat akvizice, jako třeba nějakýmu zmrdoj půjčit pár miliard a nechtít to z5 a teď jak do toho začali jebat ti dojebaní investigativní dojebanci, tak je to celý v hajzlu a kurva Česká pojišťovna není charita, alébrž dravej kapitalistickej nelítostnej žralok, nasraná Bílá velryba, vytočenej Kraken, kterej jde přes mrtvoly, nevohlíží se na sirotky, sráží nebohé vdovy do koryt řek plných topícího se stájového dobytka, je to podnik bez srdce a bez výrazu, kterej ti s kamennou poker face podřízne poslední životní jistotu a dá si ji s křenem a hořčicí, je to firma, kde brilantní mozky, kterejm myšlenky kroužej v předním mozkovým laloku jak sjetej Flash Gordon, vymejšlej, jak vojebat a vojebat a vojebat a vojebat a pak se mít co nejlíp a lítat tryskáčema na Maledivy a tam, po promarněné noci, kdy se silou své dravé podnikatelské vůle a svých ochablých hydratovaných dlaní marně pokoušeli o ztopoření, tam by si druhej den, poté, co dali poslední instrukce hedgeovým fondům, hodili mašli, protože bejt za špičkovýho manažera, kterej jde do všeho mozkem a srdce má zamčený v trezoru, není žádná prdel a tohle zvládnout je fakt nářez a já si myslím, že je snad dobrý, že mne rodiče nedali na manažera, že mne dali na opilce, co se potácí u Hooka mezi výčepem a hajzlem, co toho moc neví, ale o to víc si to malý množství vědomostí užívá, co má rád ženský a andulky a trávu a vůbec tak nějak souzní s flórou a faunou a teď zrovna nemyslím ty siamský dvojčata z Adamsovy rodiny.

Tak. Tačvúd je už asi třetí den na klid. Víte, já jsem důvěřivej hodně, ale tohle se mi už skoro nezdá. Že by tolik dní nechcalo? No, hele, já si vzal deštník. Pro jistotu. Akorát, možná jsem ty vysoký žlutý gumáky měl nechat doma. Ve stodevadesáttrojce na mne koukali jak na debila.

(Ufff… musím se přiznat, že na mne každej kouká jak na debila, ať se voblíknu jak se voblíknu.)

To je vše.