Literární web Sůvička
Jaroslav Seifert: Kraslice
Eva
Vrbička, vrba bleďoučká
chvěje se tiše v koutku,
Na jaře chystá pro kloučka
hrsti ohebných proutků.
Neboť ten chlapec zarudlý,
jenž nebyl chvilku bez kudly,
ten neslyšel, jak sténá
vrbička, vrba bleďoučká,
dřív než se zazelená.
Vrbičko, vrbo zelená,
těžko už vzpomenouti,
od koho je ta odměna
za rány tvého proutí.
Neboť ten chlapec zarudlý,
jenž nebyl chvíli bez kudly,
krasličku starou hladí.
Škoda je, škoda mládí.
(z básnické sbírky Šel malíř chudě do světa)
Počet komentářů na “Jaroslav Seifert: Kraslice” - 3
Eva (31. 3. 2013 (11:27))
máš pravdu o té jednoduchosti - zde jednoduchost rovná se hlavně srozumitelnost...
Radka V. (30. 3. 2013 (12:43))
a navíc, dnes je to pět let co mi umřel tatínek a ten Seiferta miloval o), dík
Radka V. (30. 3. 2013 (12:41))
Nevím, jestli už je mými přibývajícími léty, o)) ale tohle je prostě v jednoduchosti krása...