Hook 31-03-13

Na demonstraci, kterou uspořádalo občanské sdružení Help-Roma za propuštění Davida Ratha přišel jen řečník, čtyři novináři a bylo plno, zavíráme a netlačte se před vchodem, lístky došly a bufet není bezednej a předseda sdružení Andrej Lučka vedl patnáct minut jakýsi zmatený monolog, kde odsoudil vše, od globálního oteplování až po studenej odchov telat a pak skončil, sebral netknutý podpisový archy a s megafonem v ruce odkráčel na další akci, která měla za cíl zamezit tání ledovců v Arktidě, jelikož v Arktidě led ubejvá, každýmu je to u prdele a až ho ubyde moc, bude pozdě se chytat za hlavu a mě fakt fascinuje, jak jsou některý lidi aktivní, jak se jebou naprosto do všeho, jak jim není lhostejnej stav věcí okolo nás a včera jsme u Hooka vo tom debatili moc a vymysleli jsme, že taky uděláme nějakou demonstraci, nějakej vymazlenej happening a Džesika povídal, že není až tak důležitý téma, který si zvolíme, který budeme akcentovat, který budeme řešit a za který budeme bojovat, ale že důležitý je, abychom měli zajištěnej catering, aby bylo co chlastat a žrát, protože rvát se vo něco žíznivej a hladovej je marný předem a než se s něčím někam tahat, tak to máme vymyšlený tak, že budem u Hooka, kde je kuchyň a pípa a sudy a všechno potřebný a vždycky že jeden z nás vyleze ven a něco pronese a pak se vrátí zpátky a sdělí ostatním svý dojmy a udělali jsme zkoušku a Džesika vyšel před Hooka a asi za dvě minuty byl zpátky a když mu roztál xicht, tak řek, že ze sebe v tom mrazu nedostal ani slovo, že sice chtěl cosi říct, ale prvák nebylo komu a druhák mu v tom mraze nešlo zapálit cigáro, takže celej ten přidělenej čas akorát škrtal zipákem, klepal se a mrznul, a že mu to celý přijde takový na píču a ať si demonstruje ten, co neví co s volným časem a vono sice jako jo, je správný, když člověk není lhostejnej, když se nahlas ozve, když na plnou hubu řekne, že ho tenhle svět sere, ale zase vocaď pocaď a já se děsnou a nezáživnou oklikou, takovým dojebaným oslím můstkem dostávám k tomu podstatnému, k té včerejší psychedelické storce, tedy že včera se u Hooka objevil jeden model, kterej se vydával za naivního malíře, byl celej vod barev, z každej nosní dírky mu koukal konec nezastřiženého štětce, měl baret na stranu a desky s kresbama a skelnej pohled a hladovej xicht a když po jedněch hostech, co zrovna odcházeli, dopil střik, tak začal vykládat, že by chtěl u Hooka uspořádat výstavu, že za to nic nechce, že by ty svý kresby rozvěsil po stěnách, a že maluje portréty, ženský portréty, že maluje ženskou duši, bez brzdy a bez nároku na odměnu, minimalisticky, jedním tahem, černou tuší a otevřel desky a rozložil po stolech čtvrtky a na každej bylo to samý, tedy kosočtverec a my na to koukali a Mára už začal vytáčet rychlou a ten naivní malíř nám začal držet přednášku vo tom, že kreslí jen to podstatný, že jde po detailu, kterej toho či onoho charakterizuje a pak si zas ty čtvrtky sebral a složil do desek a popřál nám hezký pondělní vejce a odešel kamsi do tmy a já si šel dát před Hooka jointa a říkal jsem si, že tyhle Velikonoční svátky s lidma dělaj věci nevídaný a na rameno se mi vysral holub a jak sral z vejšky, tak to hovno za letu zmrzlo a mám teď na rameni modřinu jak kráva a roztrženou mikinu a bolelo to a já se vrátil z5 do reality, do všedního světa, do sraček, ve kterejch se již roky potácím a i když svět okolo mne zase spad do odstínů šedi, kdy se vše okolo poskládalo do černejch neveselejch kontur, tak zas až tak hrozný mi to nepřišlo a pak jsem se vrátil na výčep, půjčil jsem si účtenku a černej fix a nakreslil jsem si portrét, imaginární portrét ideální ženy, která by mohla bejt vedle mne, nakreslil jsem ho jedním tahem, protože prostě kosočtverce umím.

Se omlouvám, že jsem dnes nikoho neurazil, ale já včera psal v tahu čtrnáct hodin a píšu v podobným stylu jako jsem dal tuhlectu píčovinu a občas mi nejde tak rychle přepnout. Tak se omlouvám, že je to dnes pojebanější, než jindy.

Tačvúd pije heřmánkový thé a křiví se mu u toho huba děsně. Gekon na mne dnes ráno koukal, jak vyoranej. Podezírám ho, že mi vlez do šuplíku a sežral jeden neurol. Budu si muset ty klepky spočítat. Bude zima, bude sníh, bude foukat, bude totál na hovno a když napíšu, že mne ta zima sere, jsem mírnej jak unavená ovce.

To je vše.