Literární web Sůvička
Kam slunce nemůže…
debbi
Usnula jsem spánkem,
který konce nemá,
ztratila jsem oči,
uši… a jsem němá.
Oblékli mi šaty,
založili ruce,
uzavřeli víko
zámkem po záruce.
Na rakev mi dali
věnec z rudých růží,
už nemusí vracet
ten, kdo mi snad dluží.
Není na tom světě
lůžko trvalejší,
nežli chladná kobka
na hřbitově zdejším.
Místo jednou pro vždy,
než mé kosti zetlí
v přítomnosti vrby
se smuteční větví.
Ticho, klid a přítmí –
možná se mě ptáte,
co mi bude chybět.
Jen to slunce zlaté…
Počet komentářů na “Kam slunce nemůže…” - 7
P.F.Zarken (28. 7. 2010 (21:21))
Smutná, a velice krásná báseň***
debbi (23. 7. 2010 (21:55))
Děkuju Radko, tvoje slova mě potěšila :-)
Radka V. (22. 7. 2010 (14:37))
Ahoj, píšeš moc hezké básničky. Nerozeberu Ti nakolik jsou rytmické, svázané apod., ale pro mně jsou čisté a srozumitelné a to je pro mně, jako čtenáře, nejdůležitější. Jeď si svůj styl ať o něj nepříjdeš, byla by to škoda...Fandím Ti, R.
debbi (21. 7. 2010 (17:27))
Díky, Tonyend... myslím,že přesně tak bych chtěla, aby moje verše lidé chápali. I o bolesti by se mělo psát tak, jako by to byla normální součást našeho života. Protože ona tím je....
tonyend (20. 7. 2010 (23:55))
Když zavřu oči a vybaví se mi tvé verše,jsou smutné, to jo, ale cítím klid, uvolnění.Je to jako smíření a čekání Až...a neuvidím a neucítím krásné zlaté sluníčko nad hlavou.Do té doby, /mám za to že je času víc než dost. Že nám kohout ještě nekokrhá!/ti přeji spoustu prosluněných dní. Ahoj!
debbi (20. 7. 2010 (10:49))
:-) dík... Jen k názvu: to není agitace o užitečnosti slunečních paprsků :-) protože básnička není o zklamání celým světem. Je pouze a jen o úmrtí, o "uložení" někam, od kud se lidé nevrací. O místě, kam slnce vážně nikdy nepřijde... :-) Tedy, tak by to mělo být, chápu, že pochopit se to dá asi i odlišně.
Anna (20. 7. 2010 (4:50))
Plynulá, dobře vypointovaná (v rámci možností - zlaté slunce je trochu archaismus, ne-li přímo klišé) - ale tady, v klasicky laděném verši, to nijak zvlášť nevadí. Dokonce to k tomu jistým způsobem patří. Trochu mě mate název - protože kontext básničky vnímám jako zklamání celým světem, a nikolivěk coby agitaci o užitečnosti slunečních paprsků, mohl být i výstižnější.