Hook 07-04-13

Já vím, dnes bajka, slíbil jsem to a samozřejmě to splním, i když bych přiznám se radši takhle při neděli akcentoval myšlenku význačného myslitele Jorge Luis Borgese, tedy že zrcadla jsou něco nestvůrného, a že jeden z uqbarských bludařů kdysi prohlásil, že zrcadla a pohlavní styk jsou ohavnosti, jež rozmnožují počet lidí, což by všem, co obcují s kabalou, mohlo přinést jisté sváteční uvolnění, nicméně dobře, bude bajka a byl jednou jeden pes, kterej honil zajíce a utíkal za ním po louce a pelášil děsně rychle a ze všech sil a od tlapek mu lítala hlína a zajíc už toho měl dost a chtěl to zamáznout, ale pud sebezáchovy mu nedal a on zabral a pot se z něj lil a z posledních sil vyběh na hráz, kde malý, kučeravý chlapec zrovna zvedl kámen, že ho mrdne po žábě, která se rozvalovala na hladině ukazujíc světlé, vrásčité, neopálené bříško a zajíc proběh mezi nohama onoho rozjívence, ovšem pes do něj narazil a spratek sebou flák do vody a počal tonout a motýl, který letěl kolem, se zvědavě ohlédl a nechtěně narazil do oka myslivce, který opodál nabíjel zbraň a puška spustila a spratek se přestal topit a zajíc se tomu začal smát a pes se na něj zamyšleně díval a včela, která se na protějším břehu chystala opylovat blatouch, údivem otevřela ústa a pak začlo chcát a bylo po všem a každej se hleděl schovat a pouze onen kučeravý hoch plul na hladině tváří ke dnu jakoby bez cíle a poučení, které z celého tohoto stěží uvěřitelného příběhu plyne je mnohé, ovšem mně to smyslu nedává, protože je to celý nějaký zmatený a jelikož jsem pryč z Prahy a nemám sebou ani jednoho jointa, tak to fakt nedám, je to složitý a divný a jediná klika je, že jsem si vzpomněl na jinej příběh, kterej  je o mnoho jednodušší a jsou tam taky zvířata, totiž že byl kůň a jestěrka a ten kůň tu ještěrku zašláp, což dám mnohem snadněji, neb tady jde o to, že kůň blbě vidí a jo, mám další, vo káněti a ještě jednom káněti, kteří měli mladý, což je hezký a vo slepici a vajíčku, kteří byli zároveň a vo dvou myších, co šly na vandr bez koblížka a prostě bajek je moc a mám takovej podivnej pocit, že jsem se do toho lehce zaplet, že jsem za děsnýho vola a jediná klika je, že jsem alone, neb je známo, že každej vůl má doma krávu, stejně jako že každá kráva má někde ukrytýho bejka, že každej bejk touží po jalovici, a že každá jalovice nakonec skončí u nějakýho vola, kterej většinou zůstane alone, protože vše se točí v kruhu a kdyby ten pes nehonil zajíce, nemuselo začít chcát a kdybych nesliboval bajku, nemusel jsem bejt teďkonc za neuvěřitelnýho pitomce a já fakt bajky vůbec neznám, moc mne nebavěj, přijdou mi divný a znám jen jednu storku vo tom, jak do Xaverova zabloudil nic netušící kohout a slepice ho ušukaly, což mi evokuje, že i smrt může bejt hezká, ovšem to je třeba zajímavý pro mne, ale asi pro nikoho dalšího a tak mám takovej návrh, že bychom dnešek vzali jako takové malé dada a že budeme doufat, že to zejtra bude lepší.

Tačvúd s Gekonem na mne čekaj v Praze. Těším se na ně moc. Jsme si volali, ale nic jsme si neřekli. Nemáme kredit.

Další malá technická, kterou by méně otrlí snad ani neměli číst

Když zadáte www.zelenyskraloup.cz, vyjede vám zatím pouze takový jako hovno, nicméně berte to jako předzvěst víc než temných zítřků. Mám děsnou radost.

Ono se to postupně zaplní, až to spoustě lidí nebude milé. Web se totiž blokuje mnohem hůř, než profil na fb. Po knize „NASRAT“ jsem si chtěl trochu oddychnout, tedy jsem se pustil do milostného, výsostně romantického příběhu, neb o tomto tématu vím vše. (Jako o spoustě dalších.)

Finální název této další věci bude s velkou pravděpodobností „PŘELUD V OBĚTÍ“, nicméně celý příběh jsem začal psát pod názvem pracovním, tedy „FAKT SKVĚLE MRDALA“ jelikož se mi mnohem lépe daří uchopit tuto ne zcela poddajnou látku. Navíc jsem měl v noci sen, neb jsem si místo jednoho vzal neuroly dva, kde mi můj guru Bukowski klepal na rameno a ještě než jsme se zlili na sráč mi řekl, že dle jeho názoru by pracovní název měl být i názvem finálním, protože to jinak do celého díla vnese jistou disharmoničnost.

Zřejmě ho poslechnu, už jenom z toho důvodu, že celý ten nový, svěží text začíná větou „Mrdala…etc“, kterýžto začátek, i přes usilovné googlení, jsem třeba v díle Danielle Steelové nenašel. Z toho odvozuji, že jsem tuto problematiku, tedy mezilidské vztahy, vášně, touhy, emoční bouře i tu skoro pozapomenutou lásku opět uchopil po svém.

Víte, někdy mám opravdu radost, že jsem takový psychopat, protože mohu bořit a výčitky absentují.

Jo, a nemusíte mne brát úplně vážně.

Hezkou neděli.