Tyran si umí vybrat


12. dubna 2013, autor Eva,



Když čtu a slyším příběhy týraných žen, jsou si podobné jako vejce vejci. Začíná to, že dívka potká galantního mladíka, který ji zahrnuje lichotkami, nosí jí květiny a drahé dárky. V další fázi, když už se intimně sblíží, a on zná její velikost, svou milovanou obdarovává luxusním prádlem. Dívka je zamilovaná až po uši a chlubí se všem svým přítelkyním, jakého má báječného kluka.
Ani hned po svatbě se mladík nezmění v despotu. Naopak je ohleduplný a úslužný. Dobrovolně převezme na svá bedra nakupování. Přeci se jeho křehká polovička nebude dřít s balenými vodami, brambory či lahvemi piva? Kupuje své drahé oblečení, prádlo a boty, aby se nemusela trmácet po obchodech. Neboť jenom on ví, co jí sluší, co je pro ni nejlepší. Novomanželka je zcela okouzlena a omámena to mírou pozornosti, kterou ji zahrnuje, a nechává se opečovávat.
Časem se přestanou stýkat s přáteli. Než jít někam do hospody a poslouchat pořád ty stejné kecy, raději si udělají hezký večer jen ve dvou, manžílek nachystá dokonalou intimní atmosféru, svíčky, víno, hrozny, a večer skončí vášnivým sexem.
„Zlato, proč musíme jezdit na Vánoce pořád k rodičům? Co kdybychom si udělali skvělé Vánoce doma?“ padne po nějaké době z úst manžela. A tak si udělají nejen skvělé Vánoce, ale i skvělé Velikonoce a všechny další svátky. Přestanou jezdit k rodičům. Dcera postupně přestane brát matce mobil, protože ji její výčitky a neustálé dotazy ´Proč?´ obtěžují.
„Já tě uživím, nemusíš chodit do práce, můžeš se místo toho věnovat svým zálibám. A také by bylo prima, kdybych mohl chodit domů na obědy,“ navrhne jí jako další strategický krok. I když se žena zprvu zdráhá zůstat v domácnosti, nakonec to po nekonečném přemlouvání a prošení, a také z lásky k němu, udělá.
Nyní je doma, finančně zcela závislá na manželovi, nemusí nikam chodit, vše zařídí on. A nyní je také připravena přijmout první facku. Tyran dostal svou oběť, kam chtěl. A neskončí to u jedné facky, nastává pravidelné mlácení za náznak sebemenšího odporu, za špatně udělanou práci, za jídlo, které mu nechutná. Ona je takové budižkničemu! Co on si s ní vytrpí!
Někteří dokonce seberou svým obětem klíče od bytu, mobil, vše co by je mohlo spojovat s vnějším světem. A drží je pod zámkem a všude vykládají, jak se má jeho manželka dobře, ale že ty, co se po ní ptají, nechce vidět.
A žena se stydí. Všichni jí přeci říkali, že je takový „divný“. Rodiče ji před ním varovali. Ale ona jej freneticky obhajovala, kamarádky obviňovala, že jí ho závidí.
Pokud mají manželé dítě, tak se ke studu ještě přidává obava, že o ně přijde, že zůstane manželovi, protože ona nepracuje a neuživila by ho.
A žena trpí. I když bylo plno varovných okamžiků, kdy měla možnost se někomu svěřit, neudělala to. Když padly první rány, neutekla, nýbrž se začala snažit. Aby bylo doma vše v pořádku, aby nezavdala příčinu k dalšímu bití. A teror se stupňuje. Když už je to opravdu k nevydržení, kdy se už žena pohybuje mezi životem a smrtí, teprve tehdy vyhledá pomoc.
Pro většinu žen naprosto nepochopitelné. Psychologové tvrdí, že domácí týrání vůbec není otázkou inteligence, že tyrani i jejich oběti jsou velmi často vysokoškolsky vzdělaní lidé. A proč si to taková vysokoškolačka nechala tak dlouho líbit? Proč od něho neutekla dříve? Proč to někomu neřekla? Všechny ostatní ženy by to udělaly.
Protože tyran bezpečně pozná svou oběť. Z tisíců mladých dívek najde pro sebe tu pravou. Tu, kterou bude moci postupně hníst a zpracovávat, tu, která se nikdy nevzepře. Neomylně vyčenichá tu, která si nechá pošlapat veškeré sebevědomí a která ještě bude mít pocit viny, že je nepořádná a líná a že si trest de facto zaslouží.
Ne, není to nesmysl. Mluvila jsem o tom s psycholožkou, je tomu skutečně tak. Podvědomě si vybíráme partnery podle určitých vzorců. Submisivní žena si bude vždy vybírat dominantního partnera. A despota spolehlivě odhalí poddajnou a bojácnou ženu. Dcera alkoholika, který po příchodu z hospody ztloukl její matku, si vybere podobného. A až vztah ztroskotá, vezme si dalšího agresivního násosku. Týrané děti ubližují svým dětem.
Proč to tak je? Protože tito lidé považují podobné vzorce chování za normální, nemají pocit, že překračují nějaké normy, jsou na takové chování zvyklí z dětství. A jenom je opakují.
Samozřejmě, nic neplatí všeobecně. Mnoho lidí se snaží vymanit z destruktivního domácího prostředí, vybírají si partnery, kteří jsou protiklady jejich rodičů, dcera alkoholika si najde přísného abstinenta, vychovávají své děti přesně opačně, než byli vychováváni sami. 
Pomoci týraným ženám je však na nás, na ostatních. Pokud uvidíte ve vašem okolí podobný případ, nebo budete mít podezření na takový případ, zasáhněte, neboť tyto ženy si samy pomoci neumí.
 
 
 
 
 






Zařazeno v kategorii Ostatní literatura, Postřehy





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička