Hook 26-04-13


26. dubna 2013, autor skraloup13,



My od Hooka držíme krok nejen jeden s druhým, když lejem, ale držíme krok i s mnohým dalším a mimo jiné čepujeme současnej technickej pokrok a tudíž víme, že se našim zlatejm českejm voňavejm ručičkám poved další mistrovskej kousek, a že jsme postavili unikátní stroj na čištění dojebanejch černejch fotovoltaickejch panelů, co fungujou jako tiskárna peněz a není to vo tom, že by se nám obecně nechtělo dělat, jako se nechtělo hákovat jednomu mýmu známýmu, kterej když neseděl, tak nedělal, tedy dělal, ale jen lékárny a to říkal, že není práce, ale radost, ale jde vo to, že u nás máme nejvíc solárních panelů na hlavu  na světě a aby ty panely nevodebíraly elektriku ze sítě, ale byly aspoň na nule, je potřeba je čas vod času umejt a tak máme traktor, s kartáčem a patent, protože jak řek ten maník, co za tímhle stojí, jde vo to, že musíte mít mezi kartáčem a traktorem symbiózu, tedy že si tyhle dva dojebanci musej rozumět, že musej bejt na stejnej vlně, mít stejnej světovej názor a já jsem děsně rád, že jsme zase v něčem vepředu a ukazujeme lidstvu směr a jo, kurva, teď pudem všichni po zelenej a my jsme vepředu i v dalším, tedy že prej vystreslý mámy maj silnější potomstvo, a i když se tohle potvrdilo nedávno, naše vedoucí smažky to tak nějak intuitivně vytušily už v devadesátejch letech, tedy již víc jak dvacet let máme mámy ve smyku, vykleplý jak sáček vod dvounulky, s těkavým pohledem a trhavým pohybem vod ničeho k ničemu, akorát že teda s tím silnějším potomstvem to nějak nepobíráme, my od Hooka, protože nám přijde, že spíš  tak jako slábnem, obecně, a pak kámoš, kterej ten článek dočet až do konce zjitil, že to bylo celý vo veverkách a my jsme si oddychli, že to vlastně ve skutečnosti je tak, že mámy sice u nás vystreslý jsou, žijou vyklepaný jak popelník, akorát že potomstvo se nerodí silnější, ale mnohem slabší, než potomstvo před tímhle potomstvem a abych to nějak nezesložitil – jsme prostě mnohem víc a víc náchylnější k čemukoliv, jsme mnohem víc a víc v píči a jediný, na co se zmůžem, je vymyslet, jak přidělat za traktor nějakej dojebanej kartáč, protože nic dalšího nás nemá šanci napadnout a Němci maj Októbrfest a Američani Divokej západ a Francouzi Ajflovku a Španěké v Toledu jakési židovky a my máme kartáč, kterej se hejbe a mně je sice momentálně všelijak, neb ještě o půl třetí ráno jsme u Hooka vedli vzrušenej diskurz o tom, jestli by kartáč moh i lítat, takže nejsem úplně ok, ale i tak se musím tlemit, protože my jsme fakt jedničky nevídaný a pražstí radní omezili pouliční umělce, tedy spíš je jako v centru zakázali, neb si prý dealeři stěžovali, že se v centru nehnou, a že jim to odhání zákazníky, a že je to vůbec špatný pro byznys, což je myslím si správný, protože když už jsme díky investičním pobídkám udělali z Václaváku špičkovou, intuitivně řízenou drogovou křižovatku, kde balkánská stezka protíná mexický opiový trativod, na nějž navazuje skromný, ale velkým potenciálem se pyšnící podkarpatský skankový úvoz, když už jsme všem prodejcům jakejchkoliv stimulantů zajistili důstojné podmínky k existenci, zjednali jim přístup k levným úvěrům, dali jim daňový prázdniny a odpustili nedoplatky na DPH, tak si to přece nenecháme dojebat nějakejma idiotskejma kejklířema, protože plebs, kterej místo toho, aby se sjel, poslouchá jakási disharmonická preludia ničemu neposlouží, ovládat nejde, neposlouchá a je vzpurnej a abych to dnes nějak zakončil – možná to s těma traktorama s přidělanejma kartáčema není zas až taková píčovina, akorát že bych se vysral na nějaký solární panely, ale vymet bych všechny ty zmrdy, co nám z radostného si užívání provoněnýho života dělaj nucenej pobyt na nevypláchnuté toice.

Dnes jsme měli jít s Márou na koncík na půl cesty, ale poplet jsem si datum, takže koncert proběh včera. Bez nás. Někdy se to sere. Někam ale vyrazíme. Možná k Voku, možná jinam. V každým případě si ale dnešek žádá aspoň dva statečný činy, tedy zahulit a zlejt se.

Tačvúd s Gekonem v poho, bude prej ažůrově a prej si to dnes všichni užijem. To jsem zvědav. Tedy, jsem zvědav, kdy se to zas posere.

To je vše.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička