Hook 29-04-13


29. dubna 2013, autor skraloup13,



V Jungmance v Praze je Evropský dům, což je kulturní a vzdělávací prostor, kterej financuje má oblíbená EU, kde se pořádaj konference, kde se můžete v klimatizovaném podloubí zasnít nad tím, jak to bude krásné, až budeme všichni v hajzlu s kapsama napěchovanejma eurem a letákama se vznešenejma myšlenkama a taky tam jsou kompy připojený na net, který jsou volně dostupný, zadára a lidi si tam choděj pouštět péčko, a protože všechno to běží po optickejch kabelech, jelikož zdroje tu jsou, tak Josefínu Mutzenbacherovou, můj nejoblíbenější retro-nature-art film, jenž řadím na úroveň Felliniho Silnice, tam stáhnete za dvě pikosekundy a neseká se to a jede to plynule a v barvě a kalibrovaný vobrazovky s vyváženou bílou a vostrej obraz a křišťálovej zvuk, kterej vám buší do hlavy ze sluchátek Marshall Major a u každýho kompu obrovská krabice papírovejch kapesníků z recyklovanejech dek z ovčího rouna a dvě zvlhčený věčný utěrky a jo, tak tohle bych docela bral, jestli tohle je evropská budoucnost, tak kurva sem s ní, beru z5 všechnu svou předešlou kritiku, pojďme na to bratři a sestry a přimlouvám se za to, moc se přimlouvám, protože jsem přející punkovej humanista, ať nejen v Jungmance, ale na každej adrese, i v tej nejzapadlejší horské vísce, je optickej kabel a komp a na něm plno těchhle živočišnejch programů a jo jo jo, takhle nějak by moh vypadat Světlej zítřek, akorát bych měl ještě takovej návrh, že by se něco mohlo udělat s cenama trávy, nějak to lehce zregulovat, zadotovat, podpořit a kdyby tohle proběhlo, tak klíďo budu ty bruselský smažky volit, ať se tam v těch palácích jebou mezi sebou, a já tu budu na pohodu lejt a sledovat naučný pořady a kouřit jointy a konečně najdu smysl života a žádnej smyk, ale rozvláčný pohyby a líný myšlenky, odpočívající na dece kdesi v parku a bylo by to moc fajn, akorát mám obavu, že se zase někde něco zesere, rozkradou se dotace a z celej skvělej myšlenky zůstane jen několik uplakaných očí a australská firma HommeMystere vyrábí dámský prádlo, který si kupujou jen a pouze muži, má s tím děsnej úspěch, neb šije dobře, takže každýmu chlapovi, co si u nich něco objedná, kombiné, podprsenka, podvazkovej pás a podobný vytuněnosti skvěle padnou a já osobně nemám nic proti tomuto, žít a nechat žít, znáte to, navíc ještě před lety jsem nosil k vodě dvojdílný plavky, než jsem sundal nadbytečná kila a moh si objednat novej model z butiku stylisty Borata, akorát nás vod Hooka mrzí, že nás to nenapadlo dřív, než ty klokany, mohli jsme bejt za vodou, expandovat, usínat ve vatě, lejt na doraz a bez sekery a místo toho máme stále hovno, pokud tedy nepočítám, že máme jeden druhýho a jo, málem bych zapoměl, před lety se Džesika pokoušel o jakejsi podobnej podnikatelskej záměr, chtěl dělat pletený kapesníky, akorát že plíst neuměl, pouze háčkovat, a i v tom byl úzce specializovanej, jelikož uměl jenom řetízek, a i když ty řetízky dělal dlouhý skoro dva metry, aby si zákazník za pětikilo něco vodnes, na odbyt to nešlo a nebylo to ani tak přestřelenou cenou, či podceněnou marketingovou kampaní, ale spíš tím, že do řetízku, jak je tenkej, se netrefí ani holub s džípíeskou, takže to byly spíš kapesníky na ozdobu, takový dyzajnový kousky do vitríny a co vím, tak doteď neprodal ani jeden a včera jsem s ním o tom mluvil a von mě prosil, abych vo tomhle nepsal, jelikož to bere jako takové podnikatelské klopýtnutí, za který se stydí, což jsem mu slíbil, protože je to kamarád a já nejsem žádná svině, mám charakter, přímej pohled, pevnej stisk ruky a pokud se mi podaří denně alespoň pět lidí nasrat, pokud jsou okolo mne ti, co mne posílaj do hajzlu, nechtěj mě vidět a při pohledu na mne se jim zvedá kufr vod Luise Vuttona, tak potom jsem usměvavej, příjemnej, zábavnej, s charismatem, okouzlující a neodolatelnej.

Tačvúd s Gekonem se ráno strojili jak kdyby měli vyrazit na pouť. Musel jsem je zklidnit, protože čarodejnice jsou až zejtra. Byli dobře spruzení.

Dnes bude chát, bude zima, bude pod mrakem, ale půjde to přežít, protože Na půli cesty jsou večer tři kapely, my tam s Márou jdeme a děsně si to užijem, neb hudba a tanec jsou věci, které mne prostě hodně moc baví.

To je vše.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička