Hook 03-05-13


3. května 2013, autor skraloup13,



Jeden známej se včera dovalil k Hookovi a povídal, že s tím globálním oteplováním je to přesně naopak, než tvrděj ekoteroristické buňky pracující pod krytím Stran zelených, Rodičů a Dětí země, Přátel strašilek a Strážců tříděného odpadu, a já vo tomhle nedávno psal, a i když třeba na někoho by moh tenhle můj známej působit nedůvěryhodně, jelikož miluje ovečku Shaun, má ji doma, nafukovací, s mnoha nahodile umístěnými tělesnými otvory a nejen zoolog by jeho zamilovanost označil za vztah nezdravý, možná až výstředně punkový, nicméně v tomhle případě nejde vo to, s kým se doma pokoušíte o početí, ale co máte za myšlenku a navíc já znám z doslechu jednoho zoologa, kterej má v ložnici obrovský letiště Václava Havla s ručně tkaným gobelínem poprášeným na hrubo drcenou viagrou a tam po nocích dovádí s Teletubbies, a pak píše na fejz, jak dal Tinky Winky za uši, tudíž dvakrát denně tvoří novej profil, neb je neustále blokovanej a prostě to jsem trošku odbočil, i když možná bych moh ještě uvíst, že ani já nejsem úplně v normě a když jsem si nedávno čet jeden pozapomenutý foliant, tedy anál, který jsem sehnal v dole v Nuslích v antikvariátu pod Závistí, jenž se jmenoval „Výstřední deviace, aneb prostitut vypravuje“, nebylo tam nic, co bych neznal, a nemyslím tím, že bych to znal z doslechu a prostě každej má svou třináctou komnatu, tedy skoro každej, protože se mezi náma pohybuje několik jedinců, kteří se tváří jakoby nic, ale těch komnat maj jak na zámku na Hlubokej a já to onehdá počítal a když jsem se dostal přes stovku, tak jsem to zamáz, protože se mi prvák udělalo blbě a druhák jsem se začal děsit toho, co asi najdu, až slezu do sklepa, když v cimrách zalitých rozesmátým sluncem nacházím takovýhle podivnosti a to jsem trošku odbočil, myslím jako od toho oteplování-ochlazování, což se mi stává neustále, jelikož když vyprávím příběh, třeba na výčepu u Hooka, je to vždycky na dlouho, neb nevynechám jedinou odbočku, jedinou slepou uličku, takže všichni kolem jsou docela spruzení a já už teď ani přesně nevím, proč jsem s tím oteplováním, co neexistuje, vůbec začal, tedy s tím skončím a myslím, že si toho ani nevšimnete a kdosi napsal úvahu o tom, které období je pro ženu nejrizikovější a vymyslel jakejsi blábol, kterej s realitou nemá společného pranic, jelikož nerizikovější období pro ženu je okamžik, kdy se starej vrací k ránu domů a ona zapomněla navařit a dát pivo do ledničky, protože to fakt riskuje hodně, v mnoha případech i život, pokud je starej mladej a tudíž plnej sil a odhodlání a Babica a Hlad jsou neljepší kuchaři a dobrá, píšu dnes od začátku jednu píčovinu za druhou, z důvodu toho, že se vyhejbám tomu hlavnímu, tedy že mám odpovědět na dotaz, co přesně znamená termín „psychosingl“, jestli ho nějak definovali třeba kalifornští vědci a nedefinovali, protože i kalifornští vědci, přes všechny granty, mají své limity, tedy definici podám já sám, takže psychosingl je takovej pojebanec, kterej by chtěl, ale zároveň nechce, kterej by rád pro někoho hořel, ale má spálený srdce, kterej neustále předstírá, že se pro něco shejbá, aby zamaskoval svou pokřivenou figuru, kterej má naučenejch pár frází, který používá vždycky, když se to nejmíň hodí, kterej ve sněhu pozná akorát stopy králíka, kterej umí pouštět draka a sojku, kterej zná Kámásůtru nazpaměť, ale nikdo si s ním vo tom nechce povídat, natož kreslit vobrázky, prostě psychosingl je maník, kterej se životem potácí naplněn úžasem, že někomu to může fungovat ve dvojici a my jsme onehdá s Márou seděli venku na terase Na půl cesty a svítilo sluníčko a teplo a bylo krásně a holky korzovaly sem a tam a všechny děsně hezký, akorát že každá zavěšená do nagelovanýho vysprejovanýho šampóna a já, jelikož jsem měl už asi osmý či devátý, jsem dostal lítostivou a dumal jsem, jak je možný, že každej s prominutím čurák má vedle sebe tak krásnou holku a pak jsem na to přišel, když jsem si dal pořádnej lok a zapálil jemný brko a myšlenky se srovnaly a škatulky v řadě jak vojáčci na přehlídce a celý je to obecně vo tom, bratři a sestry, že si je potřeba vybrat, tedy jestli bejt čurák a mít se, nebo čurák nebejt a potácet se tímhle slzavým údolím jako osamělej Pobožnej střelec (nějakej Bob Hurikán). Tak.

Tačvúd s Gekonem zalezlí a i když máme byt se stropem a voknama, tudíž tam neteče, maj hozenou přes peřinu ještě pláštěnku. Bude prej chcát usilovně a furt. Celej den. Počasi smutný a utahaný. Galoše a pláště z gumy – jedinej outfit, kterej se na dnešek hodí.

To je vše.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička