Hook 17-05-13

Pražskej dopravní podnik bude zdražovat, jako předplatný jízdenky a nechápeme, my od Hooka, že někdo může bejt tímhle krokem překvapenej, protože vyměnit ty idiotský plyšový sedačky za normální, omyvatelný, něco stojí a já tyhle zmrdy fakt vobdivuju, jak voni s kamenným xichtem a zvlhlým pohledem stoika nás zvesela fakujou, jelikož věděj, že na nás nejenom že lze dříví štípat, ale že jim to naštípaný i srovnáme ve sklepě podle letokruhů, protože prostě my jsme my a nejenže voserou jízdenky, ale i zrušej některý spoje, tedy že se prej uvažuje, že by z trasy metra C zůstaly dvě stanice, Háje a Černej most, který by byly normál v provozu, se stánkama a s revizorama a s dealerama a se vším a mezi těmahle dvěma koncovejma stanicema by se chodilo pěšky, sem a tam, tedy by se provoz tak jako zachoval, a přitom nezachoval a tak kurva vy vysmažení idiioti, zrušte to doprdele všechno, natiskněte mapky, samo že na papír, kterej už předtím někdo použil, jsme ekologističtí burani, že a nechte nás po Praze chodit pěšky, je to zdravý, tělu prospěšný a já si někdy říkám, že my, ten desetimilonovej plebs, musíme ty nahoře fakt děsně srát, že nám to tak nandávaj a možná bysme se měli nad sebou zamyslet, bratři a sestry, protože čím víc ty sráče budem podjebávat, tím víc nám to budou vracet a jasně, bitva by se neměla vzdávat, Statečný srdce a Ivanhoe a Vinnetou a Hoši vod Bobří řeky a s plamenem v srdci nejdál dojdeš, lásko, ale kurva je to bitva těžká, jelikož voni maj děsně sofistikovaný zbraně hromadnýho ničení, kterejma nás bezhlavě jebou po palicích a pokud se nesemknem a nepotáhnem za jeden provaz, pokud si neuvědomíme, že roztříštěnost nás sráží a devastuje, pokud nepochopíme, že můžeme mít max dvě velící stanoviště, tedy Red Hooka a Vystřelený voko, s dvěma mobilníma operačníma centrama, tedy Divokejma matkama a Na půl cesty, tak budeme furt druzí a já osobně si myslím, že doba již nazrála natolik, že je třeba ustanovit nějaké koordinované velení, ustanovit nějakou tmelící veličinu, která zastřeší současné roztroušené pouliční guerilly, která dá oněm guerillám radu a prapor a pak, do hajzlu, vyzbrojeni tímto vyhrajem vše a prosím ne, já tomu velet nechci, já chci bejt kronikář, kterej jazykem vzletným, avšak povýsost vojenským, bude zaznamenávat všechny bitvy, které nebudou jiné, než vyhrané a hlavně všechny mejdla, která po vyhraných bitvách budou následovat a bude to děsně skvělý a těším se moc, a až se dostaneme, my, armáda bezejmenných bojovníků za udržitelné příští, až se dostaneme do takovýho levelu, že dokážeme jedno velké vítězství rozdrobit na mnoho menších, tedy že místo jednoho oslavnýho mejdla budeme mít permanentní pařbu, tak pak budu psát bez oddechu a bez přestávky a bez překlepů a celá kronika, zlitá svařákem a grogem a pivem a provoněná nesčetnými jointy, bude podávat svědectví o této skvělé době a ty krávo, já jsem se tak nějak rozepsal a už jsem rozsahem skoro na konci a nenapsal jsem to hlavní, tedy že ty smažky, co si hrajou na zákonodárce, vůbec nechoděj do worku, protože na to serou, choděj si jen pro vejplatu a možná je to dobře, že jsem vo tom nepsal, protože bych se akorát zasejc nasral, a proč se nasírat, že, kvůli nějakejm nulám, kvůli nějakejm debilům, kteří mimo dojení uměj akorát hovno, který mimochodem umí každej, i malý bejby, proč si huntovat už tak zjizvený srdce, když dnes bude fajn, je pátek, po cestě z firmy se zastavím Na půl cesty, svlažím rozpukané rty několika doušky z několika půllitrů a půjdu dál, krokem lehkým, skoro tanečním, vstříc nevšedním zážitkům, kterých, jak doufám, má tento podmanivý pátek pro mne připraveno množství nepřeberné.

Tačvúd s Gekonem prej dneska budou uklízet. Jsem rád, že pomůžou, ale radši jsem si všechny cenný věci, tedy cigára a sirky, dal nahoru nad botník. Jeden nikdy neví. Bude hezky a bude vlídně. A i kdyby bylo jinak, tak je to šumák. Dyť je pátek.

To je vše.