Hook 31-05-13


31. května 2013, autor skraloup13,



Včera bylo u Hooka fajn a stavila se Žižkovská princezna, pro knížku a měla sebou kámoše, kterýmu říkala takovou  trochu divnou přezdívkou, ale co, možná jsem se přeslech a pak, znám horší přezdívky, než je Kunda a bylo to s nima fajn a doufám, že dopadli oba dobře, jelikož z Hooka táhli kamsi do vsi a pak se tam ještě stavil jeden známej, kterej vypadá úplně obyčejně, akorát že je děsně neobyčejnej a to je týpek, kterej kdysi propad orientálním naukám a udělal si trenérskou licenci na jógu a žije děsně zdravě a neustále je obrácenej do sebe a symetrický čakry a aura svítící jak dálkový světla vod trambusu a jednou mi líčil, jak si udělal jasmínovej čaj, jemnej a osvěžující a louhoval pytlík v hrnku pomalovaným podobiznou Budhy, akorát že ten, kdo toho Budhu maloval, se evidentně nemoh rozhodnout, jak Budhu pojme, tedy mně osobně to přijde, že je Budha branej en face, tedy zepředu, známej tvrdí, že je to braný z boku a další známej povídal, že mu to připomíná štokrle, na kterým jako dítě sedával u draní peří a prostě udělal si jasmínovej čaj a zaujal pozici lotosovýho květu, která tak jako uvolní tělo a mysl a vůbec všechno, co bylo dosud stažený a seděl u toho na zemi a udělal takovej zdeformovanej tureckej sed, tedy nohy neměl překřížený, ale bosá chodidla měl přitisknuta k sobě a ruce sepjatý a z hrnku se kouřilo a ty chodidla mu začli mrznout, protože jogíni netopěj a venku zrovna bylo pod nulou a von vyndal ten pytlík z hrnku a dal si ho mezi chodidla, jako takovou termoláhev a bylo mu děsně fajn a cejtil, jak se mu duše obrací naruby a měl dojem, že obcuje s Všehomírem a pytlík vychlad a von ho dal zpátky do hrnku, aby ho jako energeticky nabil, akorát že ten pytlík byl vod chodidel, tedy mu ze světlého, svěžího, rozjásaného, jamínového thé udělal temné, depresivní, olejnaté kakó a von tehdá nedopad  úplně dobře, jelikož se tím čajem přiotrávil a když ho pustili ze špitálu, poslal orientální nauky do prdele, momentálně normálně leje a je děsně spokojenej  a včera prej bylo na Mariánským náměstí velký pozdvižení, protože tam skupina alarmujících ekoaktivistů uspořádala demonstraci proti zvyšování emisí a proti globálnímu oteplování a lidi, co kolem chodili, zmrzlí, omotaný prochcanejma šálama, v zimnících a s čepicí a kašlem je málem umlátili, čemuž docela rozumím, protože vono když ještě v květnu máte leden, když vám mizej roční období před očima, jak kdyby je odčaroval David Caperfield, protože třeba letos mi jaro ulítlo totál, fakt netuším, kterej den bylo a není to tím, že jsem neustále na sráč, zas až tak nechlastám a vypadá to, že léto taky nedorazí a lidi jsou v depresi a nasraní a když vám pak nějakej deviant začne blejt píčoviny o tom, že bysme se měli nad sebou zamyslet, jelikož teplota stoupá, oceány se vylejvaj z břehů a ledovce mizej a vám za krk chčije déšť se sněhem, na začátku června a voprať visící z frňáku se divoce pohupuje a co chvíli vás škádlivě šlehne přes voko, máte zduřený mandle a celkově ste tak nějak v prdeli a prostě když tohle slyšíte, tak se oženete, neb na takovýhle hovadiny se odpovídá otevřenou dlaní, akorát že nemůžete, protože máte v každej ruce kanystr solutanu a lidi jsou podrážděný a vytočený a mrzutý a dokonce i já to na sobě cejtím, takovou přicházející apatii a odevzdání a nevrlost, akorát že s tím bojuju, protože kurva nejsem nějakej šampónek a neposeru se z ničeho a mám na to takovou berličku, tedy když už mám pocit, že nedokážu potlačit dotírající vzlykot, když už si myslím, že slzy nezadržím, představím si Taťku Miuoše, jak osmadvacátého října vyznamenává veterány, představím si ty vypíchnutý voči a vyznamenání zaseklá v tváři a musím se tlemit a fakt jsem rád, že máme prezidenta, kterej z tohohle národa jednou provždy vymýtí melancholii, odevzdání, apatii a celkovou trudomyslnost.

Tačvúd s Gekonem ráno spali. Na lince mi nechali lístek, že si mám oblíct neoprén. Fakt vtipný moc.

Klika je, že miluju tyhle vlahý májový deštíky. Miluju je k zbláznění. Akorát že letos, jak jsem takovej citlivější, mne děsně serou.

To je vše.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička