Hook 10-07-13

Včera jsme mluvili na výčepu u Hooka o tom, že se furt probíraj samý zásadní a existenční věci a všichni ve smyku a zachmuření a přitom de vo hovno, protože se děje to, co se už děje stovky let, tedy že ti nahoře se rvou o kost a přetahujou se, kdo bude víc u vesla a my dole si žijem v tý svý zahrádkářský kolonii a snažíme se o cosi, co by možná šlo nazvat Udržitelnej život, a prostě nejde se pořád jen ničit tím, že ti nahoře jsou zmrdi kradaví a my dole s tím neuděláme nic, protože holt nemáme pod palcem soudy a poldy a měšťáky a soukromý bezpečnostní agentury, protože to bysme se za chvíli utrápili a je potřeba se odpoutat a chtělo by to nějakou hezkou volnočasovou aktivitu. něco, jak říká jeden debil, něco šmakózního, něco, co přinese na tvář smích a do duše klid a mír a pohodu a vyrovnanost a duch osvěžen se oklepe a zavrtí a slastně protáhne a bude to moc hezký a my od Hooka jsme rádi, že v Bruselu je tolik debilů, tolik skvělejch zhulenejch hovad, že člověk ani moc nemusí hledat a najde co potřebuje, tedy letos proběhne už druhej ročník evropského Dne koupání v řekách, což je akce, která samovolně, jakýmsi radostným evolučním procesem vyrašila z evropského Dne koupání ve stojatých tůních, což byla fajnová záležitost a možná pamětníci vzpomenou, že před dvanácti lety to celé odstartoval první ročník evropského Dne brouzdání v louži a loni se ten evropskej Den koupání v řekách moc poved, akorát jeden vožralej zůstal ve Vltavě dýl, než doporučenejch deset minut, a půl roku pak zápasil s atopickým ekzémem a snad by už měl bejt v pořádku a stabilizovanej, i když Džesika včera povídal, že slyšel, že sice ekzém má vyléčenej, ale rozjela se mu jakási dermatitida, čemuž teda nerozumím vůbec, nicméně srát na to, důležitý je, že oddechovou louku v Komořanech parta zelenejch dobrovolníků omyla, savem, navez se tam písek a všichni se modlej, aby ještě tři dny nechcalo, aby jim tu umělou přírodní pláž zase nespláchly přívalový deště a bude to sláva velká a pomohlo i padesát zahraničních studentů, kteří k nám přijeli studovat etnické anomálie a celá tahle ustřelená akce, celý tohle panoptikum má bejt, jak řekla mísostarostka Prahy 12, návodem, či připomenutím toho, že s řekou je třeba se sžít, a ne s ní bojovat, že řeka je kamarád, druh, možná i soukamarád, či soudruh, s řekou je třeba se laskat, objímat ji, nechat, ať si plyne, vlídně k ní promlouvat a naslouchat jí a jako dobrý, znal jsem jednu, co si sama pro sebe cosi žvatlala na splavu, ale ta byla mešuge a takže celý to stojí dvě mega a deset zanícenejch se bude v Komořanech čvachtat ve Vltavě a integrovanej záchrannej systém v pohotovosti a měl by dorazit prej i ombudsman, protože mimo těch deseti pošuků maj do Vltavy skočit i dvě kobyly, jakási Laky a Lutynka, které jsou prvák věrné, druhák neuměj plavat a třeťák jsou děsný kámošky všech, ale úplně všech dětí z Prahy 12 a vzadu za integrovaným záchranným systémem bude decentně schovaná pojízdná kafilérka, protože i ombudsman usoudil, že minimálně jedna kobyla zařve, nicméně tady nejde vo kobyly, že, tada de vo řeku, co čaruje tak mocně, že jsou všichni totál pomatený, a abych to zrekapituloval – umyla se louka savem, navez se tam písek, udělaly se duny a přesypy a ďolíky, přivedou se dvě vystrašený kobyly, strčej se z břehu do Vltavy, naskáče za nima deset idiotů, jedna kobyla se utopí, ombudsman dostane infarkt, z komína pojízdné kafilérky se vyvalí černej kouř a všichni, co tuhle adrenalinovou akci přežijou, dostanou na památku mýdlo, kde bude hlava vyjevenej kobyly a to prej jsem já, prosím pěkně, to prej jsem já šílenej a blázen a magor a zhulenej opilec a možná jo, jsem, ale na tyhle modely fakt nemám a když tak vo tom přemejšlím, zjišťuju, že jsem vlastně docela normální, nenápadná, průměrná, šedivá mykimyška.

Tačvúd s Gekonem se mne ptali, jak se dostanou do Komořan. Ani jsem jim radši neodpověděl. Nerad bych, aby je zbylá kobyla zašlápla.

Dnes bude hezky, vedro, žíznivo, možná až vyprahlo. Chcát nebude. Snad jen v Komořanech.

To je vše.