Můžete věřit, že


4. srpna 2010, autor tonyend,



Ani nezasténáme,
až skončíme v chladné půdě,
ani nezasténáme,
až strachem zelení budeme stát v pozoru na mrazu, slunci a v dešti,
ani nezasténáme,
až dospějeme, už víme, co nás očekává,
ani nezasténáme, až Markéta, jak generál zatroubí do útoku, podrazí nám nohy a zláme klouby,
ani nezasténáme,
až zmlácení padneme k zemi,
ani nezasténáme,
až z nás vytlučou pravdu, kolik nás je,
ani nezasténáme,
až budeme zavření, až vyschneme, ve vysoké bílé věži,
ani nezasténáme,
až budeme drceni a semleti mlýnskými kameny,
ani nezasténáme,
až budeme tiše kynout touhou hladových,
ani nezasténáme,
až skončíme v rozpálených pecích,
ani nezasténáme,
až vychladneme a ostrý nůž udělá požehnaný křížek,
až uslyšíme
Chléb náš zdejší pochválen buď!






Zařazeno v kategorii Poezie





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička