Hook 05-08-13

Taťka Miuoš je naprosto dokonalej a my od Hooka jsme se jednomyslně shodli, že žádnýho jinýho Taťku nechcem, jelikož tohle je Taťka náš, evidentně a bezpochyby povstal z tohoto ujařmeného národa a jako roztomilý Till Eulenspiegel, což byl legendární lidový šprýmař, nás neúnavně obveseluje a naposled si na Vysočině nafouk jachtu a vyrazil na moře, tedy na rybník a žlutý vesla a kšiltovka a loď ahooooooj a ochranka vedle něj v dělovým člunu a na břehu polní nemocnice a svolaný lékařský konzilium, které se, nemajíc zatím koho oživovat, vášnivě pře, jestli se Miuoš pouze utopí, nebo jestli před utopením ještě dostane infarkt a Miuoš na jachtě, co nemá ani jednu palubu, rejdí po rybníku sem a tam a dělovej člun vedle něho a ochranka co chvíli čístí šroub od namotanýho orobince a Miuoš zajel do rákosí a utrh doutník a kurva kam se sere havana a jo, jedeeeem a do prdele, co to tady žbluňklo a jo, asi kapři a možná bych moh ulovit nějaký kapři, akorát že sem nenachytal žádný brouci a taky nemám vlasec a Miuoš přemejšlí a domácí český havana v ruce a žbluňk žbluňk žbluňk, měl jsem si vzít větší flašku a možná, že bych toho kapra utopil, ale možná taky ne a chlapci, nejezděte tak blízko kolem mě, dělá to vlny, hejbe to s jachtou a mně se zvedá kufr a cože? že si mě ze břehu fotěj? – a co má bejt, jsem holt známej, provařenej xicht a všechno a cože? kurva musíte chlapci hlasitějc – že mám naruby plavky?, no dyť jo, to se tuhle sezónu nosí a nechte mě bejt a Miuoš leží v nafukovací jachtě z Bauhausu jak unavená treska a na kraji rybníka se koupou tři kachny a občas se nějakej zemědělec, co de z pole, zastaví, promne si oči a de zase dál a ochranka už rezignovala, neb se na tej louži nemůže s dělovým člunem pořádně votočit a je teď u břehu a pozoruje, jak Miuoš po rybníce rejdí sem a tam, podle momentálního větru a Miuoš leží v nafukovací jachtě, záda namočena v jakési podivné louži, co se převaluje po dně a kšiltovka vražená do očí a totální uvolnění a po hrázi šel děda s vnukem a vnuk ukazuje na nafukovací člun, ve kterým se válí něco, co nedokáže nikam zařadit, protože tohle v přírodopisu nebrali, něco, co by mohla bejt mořská panna za zenitem, ale taky by to moh bejt uprchlej Gaston a vnuk s dědou se zastaví a oba koukaj a netušej a vnuk zatahá dědu za rukáv a ptá se, co to je, dědo, jelikož neví, jestli má nad tím mávnout rukou, nebo se bát a děda se zadívá pozornějc a poznání a údiv a nevíra a řekne, to je, i když mi asi nebudeš věřit, to je Karlíku náš pan prezident a vnuk si vyndá palec z pusy a pomyslí si, že ten děda už to má taky rozdaný na betla, protože se ve škole učili, že prezident je na Hradě, jelikož reprezentuje celej národ a je nejhlavnější a nejstatečnější a rozhodně by neležel v nafukovacím člunu uprostřed rybníka jak nějakej idiot a pak Miuoš z posledních sil mávne rukou a ochranka k němu připlave a dostrká ho ke břehu a vynese na souš a postaví ho a Miuoš jim poděkuje s tím, že je příjemné cítit pod nohama pevnou zem, načež se složí jak šraňky a lékařský konzilium přiběhne a nosítka a kyslíkovej stan a antibiotický krytí a děsná hádka, co s přisátejma pijavicema, jelikož Motol radí ponechat, zatímco Střešovice, v obavě z infekce, prosazujou amputaci a popsal bych těch stran mnoho, akorát, že čas kvapí, takže už jen na závěr – Miuoš to přežil, vše ok, prej ho daj dohromady a my od Hooka jsme na něj hrdý, protože tohle nedá žádnej prezident, a pokud byl ještě včera někdo na Miuoše zlý, po tomhle ho musí pouze a jen milovat.

Tačvúd s Gekonem chtěj, abych jim koupil nafukovací člun. Nasrat. Ještě se mi utopěj. Navíc nemaj ochranku.

Dnes bude pod mrakem. Možná nějaká bouřka, možná jen bude přerývavě chcát.

To je vše.