Literární web Sůvička
René Vaněk
Eva
U vchodu jsem se střetl s Růženkou, naší jedinou sousedkou. Byla to stařičká paní s velikým hrbem na zádech a hlavou věčně ovázanoušpinavým šátkem. Žila sama v posledním podlaží našeho domu, v malém bytečku pod Fanatikovou věží. Trpěla zvláštní obsesí. Když stoupala vzhůru po schodišti do svého jednopokojového příbytku, plivla vždycky na každý ze schodů, než na něj došlápla. Příčinu tohoto chování se nám s Fritzem nikdy nepodařilo objasnit, protože Růženka byla nesmírně nevrlá a prostřednictvím svého filetovacího nože nám několikrát dala jasně najevo, že nestojí o žádný kamarádšoft s námi, žádné dotěrné dotazy a už vůbec ne o jakékoliv psychosociologické sondy do jejího soukromí.
Když ještě byla s Fanatikem normální řeč, nadhodili jsme během jedné z hodin scholastiky téma „Sousedka Růženka“. Vylezlo z něj, že si myslí, že její chování je v jistém slova smyslu druh obranného rituálu.
„Věří, že tímhle mrzkým činěním zažehná či oddálí příchod něčeho, co jí nahání hrůzu! Tohle činí mnoho prostomyslníků, ale to je něco, chlapci, co vás nemusí zajímat,“ sdělil nám tenkrát mudrc. A jeho slov jsme ses Fritzem drželi.
(z knihy Soma Secundarium)
