Když byla malá, otec jí čítal
pohádky večer před spaním.
Svírala v ruce ovečku z plyše,
pomněnky pod víčky, docela tiše
usnula s prvním klekáním.
Vyrostla rychle, jak děti rostou,
najednou byla dospělá.
Držela v dlani od všeho klíče,
přesto se lekala i světla svíček…
Tohle snad ani nechtěla.
Za ruku s tátou už nevyráží
do parku k stínům akátů.
Utichly cesty v podloubí stromů,
toulá se zpátky a s ní jde domů
vzpomínka dávná na tátu.
To je pro mě srdeční básnička.Po jejím přečtení jsem se viděla na procházkách s tatínkem i tu pohádku jsem zaslechla.Díík
:-) nemáš zač. Jsem ráda, že se ti moje veršovánky líbí.
To je hodně emotivní a dojemné...debbi, mám k tobě prosbu, nemohu najít tvůj mail, nemohla bys mně ho zaslat?
:-) debbi@centrum.cz díky za hezká slůvka