Dnešek výživnej a i když jsem vstával v pět ráno, ke kompu jsem se na dýl dostal až teď (tím „na dýl“ myslím půl hoďky) a fakt omluva, nicméně na druhou stranu, začal jsem třetí rok psaní hookovskejch píčovin a moc zdržení jsem neměl a vůbec, aspoň ste prožili beztraumatický dopoledne a vono to zdržení je fajn, neb jak jsem zjistil, paní Petra Paroubková byla dnes u soudu s Rathem a zděsila se, jelikož po několika minutách jí prej bylo jasné, že nejde o spravedlivý proces, ale že je vše vykonstruované, podlé a smyšlené, tedy že jí to připomíná Kazachastán, Kyrgyzstán, Dagestán, Pákistán, Turkmenistán a Afghánistán, a že ví o čem mluví, neb spolu se svým starým sexymozkem zná soudní síně těchto zemí dokonale a novinářům sdělila, rozechvělá, napjatá a odhodlná, že tohle požene vejš, že bude psát minimálně na dvě mezinárodní organizace, aby se přijely podívat, co se u nás děje, a pak se skoro rozplakala, protože prý viděla, že se jeden přísedící smál tak, až zčervenal a předseda senátu se sice nesmál, ale zase se tvářil, což je do nebe volající a pak přišel její starej, tedy Jyrka Woe a rozdával úsměvy a sexymozek cudně oděn v červeném topu a neříkal nic, jelikož si papírek s textem nechal doma a jen pokyvoval hlavou a paní Paroubková znova opakovala, že takový absurdní proces nikdy ve svém pohnutém životě nezažila, přestože absolvovala stovky, možná tisíce procesů, ve kterých se bila za čest svou, Jyrkovu i celé kotliny České a pak požádala o chvilku strpení, jelikož psala sms pani Jessice Fletcherové, která se hodně vyzná a je její věrnou kamarádkou a jednomu novinářskýmu se podařilo zahlédnou na mobilu text, který nebyl složitý, neb paní Petra pouze napsala, že se cítí fajn, že je z Prahy a má narozeniny, tudíž šel přehlídnout cakcak a já jsem dost zvědav, co napíše těm dvěma mezinárodním organizacím, protože podle mě paní Paroubková píše tak, jako kdyby schválně dělala, že vůbec psát neumí a sice jo, její filosofický traktát Botičky od Diora jí a Jyrkovi zaplatil vilu v Řecku, ale stejně, prostě já si myslím, že píše ještě hůř, než cestopisný Václav, možná na stejné úrovni, jako paní Obermannová, která se označila za nejkrásnější českou spisovatelku a kterou možná znáte, ano, je to ta, co napsala jeden z nejcitovanějších návodů ke kulmě a mě fascinuje, že i když je někdo naprostej neumětel, navíc obdařen jedním strženým závitem, pod lebeční kostí, tak si přesto, nebo právě proto, o sobě myslí, že je dokonalej a bystrej a vtipnej a vzdělanej a zdatnej, i když skutečnost, tedy realita, je povětšinou tristní, akorát že tihle pacienti jsou většinou na takovým postu, že je okolí svým pochlebováním udržuje v permanentním nafoukaném bezvědomí a Džesika mi kdysi povídal, že má takovou teorii, že čím vejš se chceš dostat, tím větší musíš být vůl, což si myslím s pár výjimkama platí, i když si jeden musí dát bacha, aby byl volem přiměřeným funkci, kterou zastává, neb tam jinak vzniká pnutí, disharmonie a nelad, který ruší, je kontraproduktivní a celkově k hovnu a abych to moc nedojebal, prostě paní Petra Paroubková byla u soudu jako host, ke svému zděšení zjistila, že tvář předsedy senátu má výraz, chvilku plakala a požene to vejš a já si s touhle idiotskou storkou, která ani storkou není, vystačil na celou jednu A4 stranu.
Ta Legalizace mne těší, neb psát do magazínu, kterej se věnuje konopí, si považuju za čest. Víc o tom zejtra.
Tačvúd s Gekonem nevím, neb fakt teď kmitám a nemám čas se jima zaobírat.
Ani počasí mne nebere. Jestli bude chcát či ne, se neodvažuju soudit. Navíc, je mi to šumák. Hezký odpoledne.
To je vše.
Budu si muset pročíst starý noviny za tu dobu, co jsem byla pryč.... Paroubková umí být zábavná, co...