Hook 11-09-13

Já vím, že dneska píšu dýl, ale jsem lehce dezorientovanej, vykloubenej z normál denního rytmu, neb touhle dobou mám v Praze napsáno, akorát že nejsem v Praze, ale cca 2000 km od ní, všechno tady funguje poněkud jinak, než jsem zvyklý a než jsem zjistil, že u bazénu nejde wifi bylo dopoledne a prostě teď to bude tejden vyvrácenej z kořenů (jak dramatický obrat) a ještě ke včerejšímu žebříčku TOP 10 nejvtipnějších stránek na fb, tak Red Hook je tam též, ale tak jako zvláštně, neb on tam je a není, jelikož v těch deseti jsou dobrý, fakt dobrý humorný a humoristický profily, většinu znám, smekám, klaním se a obdivuju, a pak je tam jebnutej jako jedenáctej bonusovej Hook, kterej je, abych to nějak složitě neopisoval, kterej je takovej nezařaditelnej zmrd, jenž sice jo, občas baví, ale občas taky káže a je nasranej a sprostej a uráží a je nekorektní a vymejšlí si a nenechá si poradit a jede si po svým a píše to jakejsi zhulenej debil, co byl vykolejenej ještě než se narodil a mně se tohle líbí děsně, protože bejt zařazenej v nějakým žebříčku znamená, že patříte do jakejsi party, začínáte šampónovatět, večůrky, rauty a takový ty píčovinky, jež jednoho nepostrčej nikam, ale bejt v tom žebříčku a vlastně nebejt tam je dokonalý, fakt dokonalý a jelikož já jsem zvyklej bejt odmala mimo, jak chováním, tak zjevem, jsem tomuhle rád, že i to, co asi ne tvořím, ale tak nějak zhuleně matlám dohromady, je mimo, nejde zaškatulkovat a prostě je to fajn a je to díky vám a pryč od toho, nebo mi vyhrkne slza, pravá tropická slza a sklouzne mi po atopickým xichtu a pan Bílek, trenér našich unavenejch čutálistů poté, co definivně skončila naděje, že bysme do tej Brazílie jeli, okamžitě, ve vteřině podal rezignaci a pan Pelta ji bleskurychle přijal a bylo to cakcak a nám od Hooka se děsně líbí, jak to vodsejpá, jak se s tím nemažou, jak pan Bílek nelpí na funkci, protože jak prohlásil na improvizované tiskovce, nejdřív myslel, že i poté, co dostanou od Italů na prdel, že ještě existuje teoretická šance, že by mohli odjet, ale že mu přišel výstup, že ani hovno, tedy že kvantový počítač kalifornských vědců se málem zavařil, ale variantu žádnou neobjevil, takže se pakuje, protože drží slovo a čert vem čutálisty, protože holt když celé dny pod vedením pana Bílka trénovali držení míče, tedy s ním dlouhé hodiny chodili v náručí po hřišti, není divu, že pak předváděj co předváděj, jelikož fotbalová pravidla spíš žádaj, aby se mičuda jen tak povalovala po pažitu, střídavě okopávaná těmi kterými aktéry a na Domažlicku, ve Všerubech a Pocinovicích má Česká pošta pobočky a v rámci úspor se stanovilo, že bude obě pobočky obsluhovat jedna pracovnice, jelikož obce jsou od sebe vzdáleny méně něž dvacet kilometrů, tedy zdatná osoba to ve služebních botkách dokáže několikrát za den přeběhnout, jako mezi těma pobočkama a udělali konkurz a jedna, co už nemohla běhat maraton, ale jinak byla zachovalá, se přihlásila a vydržela to celý tři dny, a pak je všechny poslala do prdele, protože co ji nejvíc sralo nebyl ani ten permanentní denodenní přespolní běh, ale to, že byl kolem ní dozorový tým, v počtu sedmi manažerů, kteří ji sledovali jak na pobočkách, tak i při přesunu mezi pobočkama, sedíce v pohodlných dieslových suv a onu poštovní běžkyni sralo, že jí ty vejfuky čouděj do xichtu a nemůže popadnout dech a prostě já miluju tyhlety nápady, tyhlety mozkový výrony, tuhletu permanentní myšlenkovou laxírku našich vedoucích smažek, protože se tím prvák děsně bavím a druhák mne to utvrzuje v tom, že ještě nejsme na vrcholu, že jsme stále někde dole na úpatí a že toho, co máme před sebou a co můžem posrat, je neuvěřitelná halda.

Tačvúd s Gekonem jsou u bazénu. Faktor třicet, černý brejle, nealkoholický mochito. Znáte to. Všední den hochštaplera.

Nevím jak v kotlině České, ale tady je hic jak kráva, voda má osmadvacet stupňů, některá je slaná a dělá vlny, některá je sladká a nedělá nic, pouze mne drží na nafukovacím kruhu a nepouští ke dnu.

Chcát samozřejmě nebude.

To je vše.