Bazénové opojení


19. září 2013, autor Michal Potac,



Tak už i moji rodinu dostihl bazénový fenomén dnešní moderní doby. I na naší zahradě se při novém leteckém snímkování objeví modrý, kulatý předmět s vodní náplní jako ukazatel „zahradnického cool boomu“ dnešní doby a letních dní. Na začátku je nutno podotknout, že rozměry našeho letního ochlazovače nejsou nikterak monstrózní a jeho polohu je možno měnit po vzoru mobilheimů. Na základě úvodní charakteristiky si jistě už dokážete udělat obrázek o typu zahradního bazénu, který jsme pořídili pod taktovkou nevinné myšlenky zpříjemnění pobytu našim dětem na zahradě v letních měsících. Tak piloti snímkovacího letounu, prosím, snímkovat pouze v letních měsících. V zimním období ukládáme náš bazén k zimnímu spánku na půdě a sousedi by nás mohli pomluvit, že nejsme „in“.

Rozhodnutí o pořízení bazénu bylo jednoduché. Stačilo párkrát vidět naše děti naložené ve vlastním potu, dvakrát absolvovat úžeh a vzpomenout si na účtenky, které jsme byli nuceni zaplatit za návštěvy různých aquacenter a koupališť. Trošku sobecky dodám, že i já po bazénu zatoužil. Zejména v době, kdy se kolem našeho domu prováděly výkopové práce a teploměr ukazoval neuvěřitelné hodnoty lámající rekordy. Ani vnitřní ochlazování organismu prostřednictvím chlazeného piva nepomáhalo (a to jsem prosím chladil na 7. schodě!). Tento ochlazovací prostředek však značně zatěžoval náš rodinný rozpočet, a také velmi ubíral na síle a můj pracovní výkon klesal přímou úměrou s množstvím vypitého zlatavého moku. Jednou jsem dokonce usnul ve výkopu okolo domu, čímž došlo ke konci akceptace formy mého dopingu mojí ženou a na pořad dne se dostala myšlenka pořízení bazénu.

Konečné rozhodnutí tedy padlo a bylo potřeba vyřešit, jaký typ bazénu si pořídit a v jaké velikosti. Naše rozhodování významně ovlivnily dva zásadní faktory. Jedním byla velikost našich úspor a druhým velikost naší zahrady. Velikost těchto faktorů však nespočívala v jejich kvantitě, ale naopak v jejich velmi velké limitaci. Úspory nám dovolily akorát bazén nafukovací, i když v domě máme veškerý elektrický komfort pro pořízení bazénu vestavěného do země. A zahrada nám dovolila maximální rozměr tří metrů v průměru, neboť se v ní už nachází kotec pro našeho čtyřnohého miláčka, trampolína větších rozměr (razím heslo, čím větší, tím lepší a nebudu přece skákat na dvoumetrové trampolíně) a konečně pískoviště, skluzavka a houpačka našich ratolestí. K tomu ještě nějaké zahradnické počiny mé ženy v podobě vzrostlých thújí, vrby a dalších pro mne zbytečně místo zabírajících květinových okras. To vše zhruba na šestistech metrech čtverečních. A místní úřad nebyl nakloněn mému soukromému požadavku na odkup obecního pozemku za naší zahrádkou. Podtrženo a sečteno máme nafukovací bazén třímetrového průměru a hloubky kolem půl metru. Na utopení dětí dostačující, pro relaxační plavbu na nafukovacím lehátku s opojným mokem v ruce, zcela nevyhovující.

Zásadním problémem a příčinou zhruba čtrnáctidenní tiché domácnosti byla diskuse mezi mnou a mojí ženou o umístění bazénu. Podle pravidla „moudřejší ustoupí“ docílila žena svého. Avšak terénní úpravy související s místem volby uložení bazénu jsem musel realizovat já. Takže opět lopata, krompáč, kolečka, tentokráte ale už bez vnitřního ochlazování. Po prostudování inteligentně zpracovaného návodu bez diakritiky byl bazén na svém místě a už jen zbývalo jej napojit na filtrační systém a napustit.

Co se týká filtračního systému za využití principu průtoku vody filtrem, mohu vás ujistit, že tento je naprosto neúčinný. Voda jím sice protéká, ale nikoli filtruje. Všichni hmyzí osídlenci naší zahrady, kteří také, jak se později ukázalo, zatoužili po svlažení a ochlazení jako my, zůstali utopeni v našem bazénu. O létajících produktech různých rostlin ani nemluvě. Dokonce se v našem bazénu usídlila žížalí armáda, která nejspíše nacvičovala podvodní útok. Že by žížaláci měli svoji námořní pěchotu?

Při naplňování bazénu vodou se začaly ve tvářích našich dětí objevovat úsměvy. Dcerka, starší než synek, už si představovala jaké překotné podvodní a vodní kousky bude v bazénu provádět a synek zase ve své hlavičce dumal, jakým příslušenstvím že se to má vybavit, aby se z něj nestal potápěč. Hloubka mu připadala trošku moc hluboká. Žena už hledala ve skříni plavky, které už byly samozřejmě staré a musí se koupit nové a já při pohledu na stoupající hladinu vody v bazénu před sebou zase viděl průtokoměr, jak se neúprosně točí a na ciferníku s pravidelným rytmem naskakují číslice. Logistické zázemí našeho domu nám bohužel neposkytuje výhody vlastní studny a tak nám nezbývá, než finančně podpořit „aqua“ společnosti, které nám tuto životodárnou tekutinu distribuují do domu. Co by člověk neudělal pro radost svých dětí?…

S dcerkou jsem uzavřel sázku. Tvrdil jsem, a jak se vzápětí ukázalo mylně, že se dcerka v bazénu neokoupe ihned po jeho napuštění. Při empirické zkoušce teploty vody z vodovodního řádu provedenou dvěma prsty pravé horní končetiny, jsem si byl téměř stoprocentně jistý, že do té vody nemůže vlézt. Jak jsem se ve svém tvrzení mýlil…. Jakmile byl bazén napuštěn, nestačil jsem se ani otočit a dcerka se v něm už koupala. Totéž chtěla samozřejmě po mě a za ironického povzbuzování vlastní ženy jsem nemohl jinak, než nezahanbit naše mužské pokolení a následovat dceru do bazénu. Jenže já to vydržel sotva tak minutu, kdežto dcerka to zvládla o několik minutek více. A tak nejen, že jsem sázku prohrál, ale dlouho potom jsem se musel přesvědčovat, zdali se ještě mohu řadit mezi muže. A tak jsem byl chudší nejen o účet za vodné a stočné ale i o účet v naší místní cukrárně. Nevěřili byste, kolik sladkostí se dokáže vejít do dětského bříška.  

Synkovi se hloubka bazénu zdála opravdu moc hluboká. Do vody se ho nepodařilo dostat ani mé ženě a ani mě. A to mám u svého syna autoritu. Synek odolal i asistenci své maminky v podobě podpory v náruči a nepřesvědčily ho ani nafukovací křidélka na rukách spolu se záchranným kruhem kolem pasu.  Vzdát se však nehodlal! Na svůj opravdu mladý věk je synek koumákem… Pořád mu bylo líto, že se dcerka spolu se ženou mohou v tom kulatém nesmyslu koupat a dokonce, že tomuto šílenství propadl i jeho otec. „Když tam je táta, pak musím i já“ honilo se mu zřejmě hlavou, když se snažil snížit hladinu vody zvýšením dna bazénu za pomocí písku. Po zjištění, že se jeho zlepšovák neshledal s pozitivní reakcí svých rodičů, zanevřel na ten kulatý nesmysl a zůstal doposud suchozemcem.

Náš pes nám bazén zřejmě záviděl…. Jakmile pochopil, že není určen pro jeho koupání, ale pro nás a že on se musí v horkých dnech spokojit pouze se sprchováním, dal nám svoji nevoli patřičně najevo. V dalších dnech se začaly na okrajích našeho bazénu objevovat zapáchající skvrny. S přibývající venkovní teplotou nabývali velmi rychle na intenzitě zápachu. Nejlepší přítel člověka se nás zřejmě snažil upozornit na jeho nevoli a tak nám bazén vydatně značkoval. Ještě že se nerozhodl si s ním potykat formou ústního podání a stvrzením přátelského svazku podáním tlapky. To by bazén zřejmě nepřežil. O ostrosti drápků a zubů našeho psa měl tu čest se přesvědčit nejeden doručovatel poštovního úřadu. Po našem apelu na jeho ego s námi pak hodně dlouho nekomunikoval a dělal uraženého.

A má žena? Má nové plavky, které ji mimochodem moc sluší a klid na duši, když se jí podařilo mě taktně přimět ke změně formy chlazení mého organismu. Tím nám sice klesly náklady spojené s dodržováním mého pitného režimu, ale naopak stouply v souvislosti s dodržováním hygienických norem pro bazénovou vodu. A málem bych zapomněl. Koupí nových plavek by bylo potřeba, alespoň dle slov mé ženy, vylepšit i její horní partie, tak aby ony plavky vynikly na dokonalé postavě. A máme zaděláno na další problém….

A já? Mám radost, že děti mají radost, tedy respektive má dcerka, že žena má radost z nových plavek a snaží se mě taktně přimět k financování plastické operace. A mám radost, když se můžu v rámci práce kolem domu ochladit v bazénu a v televizi kouknout na reklamy nových pivních konkurentů mé oblíbené značky.

A dále už jen samá pozitiva…. Chemie do vody, každodenní čištění od hmyzích utopenců, investice do pískové filtrace, koupě krycí plachty, dopouštění vody, čištění bazénu, poškozený trávník bez trávy a celé roje komárů. To vše jen za chvilku blaženosti. A proto: „Všem bazenářům ZDAR!!!“







Zařazeno v kategorii Postřehy, Povídky



Počet komentářů na “Bazénové opojení” - 2


    Eva   (21.9.2013 (10.16))

    Jasně, že bazénu zdar. Říkáš tři metry? To je až až. My máme v zemi zakopán bazének 2 x 1,5 m a bez filtrace. Ale zase to má dole odtok, takže vodu měníme často (máme svou studnu). A díky tomu, že často měníme vodu, opravdu osvěží.


    Katka   (21.9.2013 (12.47))

    Jako u nás..) Pěkný fejeton. Pobavila jsem se..



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička