Když slzy odějí se v smutek krajkoví…

26. září 2013, autor Shimmir,

Když slzy odějí se v smutek krajkoví,
já tobě do srdce přilévám rád
infúzi slunce, jež ve víně si hoví,
zas budeš čiperka, nesmíš se bát!

Aróma skořice z něžných úst láká mne,
za chvíli rtíků tvých chuť budu znát,
vzpomínka soucitná mne zcela dostane,
lásky daň v polibcích až budu brát!

Otisky prstů mých na sklence prozradí,
kdo z číše lásky zde s tebou dnes pil,
však láhev osudu na nás neprozradí,
kdo první lásky šíp tu vystřelil!

To lásky zrcadlo snadno se rozbije,
na tisíc kousků se roztříští snad…
I když si nakonec řekneme adié,
jen krásné vzpomínky budeme znát!

Zařazeno v kategorii Poezie

Počet komentářů na “Když slzy odějí se v smutek krajkoví…” - 2

Eva (27.9.2013 (19.13))

Tahla vážná poloha ti moc nesedne, když se snažíš o něžnou lyrickou báseň. Ve víně si hoví je dost neobratné a vzbuzuje spíše úsměv.

Shimmir (30.9.2013 (15.59))

Díky, Eviku! Broukal jsem si "Když měsíc rozlije světlo své po kraji" a tak jsem dal dohromady tohle. Tebou vypíchnutý rým je možná trochu podivný, ale hezky se zpívá! Měl jsem to na fóru na saspi. To téma vyplynulo jaksi z jisté nálady tam i ze soukromých veršohrátek. Možná se pamatuješ, jak jsem si tam hrával se slovíčky a sváděl ke spamování i ostatní /fóra:Inspirace, Asociace na lásku, Kuře v tubě a pár dalších/, např. Endless, Šímu etc...I když mne znáš spíše z té veselejší stránky, i naivní poetové jsou jen muži a i ti mají své dny, kdy..Však víš!;o)

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a