Hook 16-10-13

Ministr v demisi pan Koníček, který mimo nadváhy je o půl hlavy menší, než Taťka Miuoš, absolvoval rozhovor s jednou novinářkou a poté, co zpochybnil její vzdělání ji označil za hovado, z čehož byl lehký poprask, ale oparvdu jen lehký, protože třeba Miuoš volí mnohem tvrdší slova směrem k novinářské siláži, tedy jako národ sme na tyhle urážky zvyklí a ona novinářka se ptala, jestli Koníčkovi nepřijde blbý, když se ometá okolo firem, u kterých nikdo neví, komu patřej a do kterejch tečou těžký mega z dotačních fondů, který nakonec končej v daňovejch rájích, načež jsou směněny za intarzovaný italský mramor, kterým se obkládají maledivské koupelny, kde majitelé anonymních akcií, jinak v tuzemsku činné, známé a skromné osoby, pořádají jakési prostopášné bakchanálie a Koníček ve smyku a já osobně bych z toho zase nějakou velkou vědu nedělal, protože jak sem Koníčka viděl, tak je div, že ji neposlal do partií, jež bývali povětšinou tabu, až do svatební noci a dyť de vo hovno, vše je podle zákona, nic se neporušuje, tak copak a jediný co by mě zajímalo je to, kdyby teď někdo lusknul prstama a na netu se objevil seznam firem s anonymníma akciema a u každej akcie by bylo jméno a fotka a myslím, že bysme všichni čuměli jak vejři, akorát že tohle se nestane, tedy jediný, co můžem, je použít mou oblíbenou logiku, tedy když si vemete, jak všichni ti, co seděj po krk zakydaný v korytech, se léta bráněj onomu zveřejnění, odtajnění a rozkrytí, tak asi tím majitelem nebude nějakej Pepík ze Šluknovskýho výběžku a radši na to srát, by se jeden akorát rozčílil, lepší je si poslechnout Taťku Vašku, jak vypráví na pokračování v rádiu příběh o tom, jak porazil komunismus, socialismus, nihilismus, trockismus, maoismus, darwinismus a nudismus, jak se svou nezaměnitelnou dikcí převzal štafetu a hurá, nový Hajaja a národ každý večer za deset sedm s uchem na reproduktoru a „mámo, poď si poslechnout, jak to tenkrát bylo“ a rodiny seděj a nedutaj a Vašku jede a veme to pěkně zeširoka vod Davosu a občas zalistuje svejma Zápiskama světoběžníka a občas se koukne do soukromých poznámek Hochštapler na útěku a občas potáhne nosem a občas pohladí gekona, kterýho mu půjčil pan Hájek pro štěstí a já když tohle všechno sleduju, když vidím, co se kolem nás děje, kam jsme se po čtvrt století dostali, tak se vůbec nedivím, že se Jaroslav Hašek objevil v českej kotlině a ne někde na Madagaskaru, že Švejk se jmenuje Josef a ne třeba Ulanbátar, protože pouze u nás je možný, aby vedle sebe koexistoval plebs, kterej to tak nějak odře a hrstka bezskrupolózních, kteří se pod pláštíkem ušlechtilejch keců chovaj hůř než Babinskej, že tu můžem na celkem malým placu fungovat a nepozabíjet se a když se nad tím zamyslíte hloubš, což třeba mně de jen zřídka, neb mám svý mantinely, tak my sme vlastně děsně vyjímečnej národ, neopakovatelnej, mimo všechny kategorie, svůj, nezaměnitelnej, svébytnej, hrdej, možná někdy pokořenej, ale nezlomenej, že sme prostě ti, co i když vypadaj jak stádo nesvéprávnejch, jsou jediní, co ukazujou cestu, a já jsem přesvědčenej, že je potřeba, aby si alespoň Evropa při pohledu na nás uvědomila, že se dá přežít, i když do vás vládnoucí elita jde bez oddechu a bez pravidel, protože pokud si to Evropa, tedy evropskej plebs uvědomí, tak se sice v Brusleu budou kopat nudou do prdele, ale my, co nemáme ty kancelářský možnosti, si docela oddychnem. Tak.

Tačvúd s Gekonem se mě ráno ptali, co je to hochštapler. Řek sem jim, že je to někdo jako byl třeba Ferdyš Pištora. Moc moudrý z toho nebyli.

Dnes bude hnusně. Nicméně mně je to jedno, protože je mi mnohem líp. Funguju a je to fajn.

To je vše.