Když lásky sen se rozplynul,
samoten bloudím světem dál,
připadám si jak v plotě kůl,
pryč je vše krásné, co jsem znal..
A srdce mé již nemá sil
bít se se stínem prchavým,
tam, kde jen přelud lásky zbyl,
s nímž tiše splývá i můj splín.
Ještě chci malou chvilku snít,
než ztratím se za setmění,
že zas smím z číše Lásky pít,
ač skutečnost to nezmění.
Tesklivá rána, z nichž vstává
zas další bezútěšný den,
v srdci zmírá touha hravá,
a vášeň zdá se k smíchu jen!
A zas jen bez cíle se toulat,
trápit se pro ztracený sen
lásky a všechny mosty bourat,
toužit po zapomnění svém…
Lásky sen se nikdy nerozplyne, přijde jiný a v jiné podobě. Myslím, že s ohledem na jednoho prominenta bývalého režimu by básníci v české kotlině moc neměli používat obraz "samotný jako kůl v plotě", neb to vyvolává škodolibé a směšné asociace.:-)))))