Oblékáš noční košilku
a celou svoji něhu
dokážeš kouzlem za chvilku
přetavit do úsměvu.
Ač znám tě, přesto zvábíš mne,
tak náhle zcela jiná,
s tělem tvým splynout chce zas mé,
k tobě se v touze vzpíná!
Líbám rty, hladím ramena,
tvé rozpuštěné vlásky,
mysl má, tebou zmámena,
bloudí po stezkách lásky.
Máš kůži hebčí sametu,
pod rozechvělou dlaní
zníš se mnou v něžném duetu
o krásném milován
To je milé a něžné, líbí se mi.
Parádní :-)
Díky, Evi! Snažím se, abych pokud možno psal jen taková dílka, která odrážejí to, jaký jsem i já sám,/ alespoň ve svých představách o sobě!/ a přispěl tak ke slunečné pohodě.;o)
Díky Atyty! Taky už jsem si všiml, že tu máš parádní věci, jen se tu ještě jaksi neorientuji. Musím třeba zjistit, jak jsi sem propašovala obrázky.;o)))