První týden

No a tak mi začalo soužití s mými lidmi.Já byl babči první pes a děda jí to neusnadnil, protože původně ještě psa nechtěl. Jak později přiznal,měl strach z toho, jak mu přirostu k srdci a chtěl, aby začátky babi zvládla sama.

Nebylo to pro ni, ani pro mne lehké. Neuměli jsme spolu komunikovat. Já nevěděl, co po mě chce a ona zase, jak mi to říci.

Když jsem musel čůrat, tak jsem si našel místečko a pustil to. Když mi viděli, tak už mi nechali to dokončit, ale pak mi vyhubovali a vzali ven.Samozřejmě mi dali obojek a vodítko, sjeli se mnou výtahem, (to mi nevadilo, většinou mi měla babča v náruči)ale venku byla zima a to se mi nelíbilo. Chtěl jsem domů do teplíčka a ne courat ve sněhu. Babča byla v tomhle neoblomná. Nebyli jsme venku dlouho, jenže pak si počkala tak půl hodinky a vzala mi ven zas, já se tady vyčůral, abych mohl honem domů. To vám bylo kolem toho chvály, i pamlsek byl a to hlazení-no prostě to se mi moc líbilo. Ze začátku se nám moc nedařilo se domluvit často a někdo bačí poradil, aby dala na zem noviny a postupně je ubírala, že budu chodit na ně a nikam jinam. „Kampak na nás Teriéry.“ Jen co noviny položila, rozsvítily se mi oči a hurá na ně. Pro mě to byla hra. Okamžitě jsem je začal cupovat a dával na jednu hromadu. To vám byla zábava!

Tudy zvolila jinou metodu, kde jsem se vyvenčil doma, tam si mě zavolala, vyhubovala, nepohladila(a to se mi vůbec nelíbilo) a to místo vytřela a navrch potřela vodou s trochou naředěného octa. No fuj! To se mi opravdu zajídalo, tak jsem začal dávat víc najevo, že chci ven. Během mého prvního týdne měla Tudy dovolenou pro mne a něco málo se nám začínalo dařit.

V noci, když jsem se nepočůral doma, (šla se mnou i třikrát za noc ven) jsi mě vzala za odměnu na chvilku do postele ohřát, já vám byl tak rád, teplíčko, její pach a hlazení, ten pocit bezpečí a lásky-to stálo za to. Nemyslete si, že jsem směl do postele normálně, jen za odměnu po čisté noci a ještě jen na chvilku.

Zrovna tak chůze po koberci, já měl ještě neobroušené ostré drápky, které se mi zachytávaly do koberce. Těch pádů, ach jo. Tudy to vyřešila tak, že natáhla staré potahy a prostěradla po koberci, abych nezachytával.Jupí, hned se dalo lépe pohybovat.