Hračky a jídlo

Proč až teď chci psát o hračkách? Asi proto, že jsem nevěděl, jestli nejdřív o povelech nebo o hraní. Je jasné, že hraní mi baví víc, jenže poslouchat musím. Ten první večer, jsem to moc nevnímal a byl rád, že Tudy mě měla u sebe vedle postele, jak jsem se pohnul, tak mne hladila a uklidňovala. Jestli jsem měl nějaký sen, to nevím, ale ráno mi vzala ven (fuj, to byla zima) a potom dala do misky trochu krému s piškotem. Já byl fakt prcek, ještě úplně neodstavený od mámy, nevěděl jsem moc dobře jak do toho a Tudy taky ne. Sice se ptala, ale dostala mne v sobotu večer a veterinář jí doporučil, aby mne k němu vzala až za dva týdny, až budu větší. Tak mi při krmení vzala čumák do ruky a strčila do misky, moc se mi do toho nechtělo, ale prsty mi chutnaly, ty jsem olizoval fest. Tudy mne takhle pomalu naučila žrát z misky nejen krém s piškoty, ale namočila mi granule nebo dala trochu kapsičky. Já měl malé bříško, tak jsem jedl pětkrát denně a byl za chvilku pěkně rozmlsaný. Ona Tudy totiž měla strach, aby mi nedala, co by uškodilo a aby mi chutnalo. Tak jsem to využil a stal se mlsným. Kolikrát jsem nedožral a počkal na něco lepšího.

Po najezení jsem si chvilku zdříml a ze začátku chodili kolem mne pomalu „po špičkách“ a snažili se být potichu, jen abych se v klidu vyspal, pak jim došlo, že to takhle nejde a začali klidně kolem mne chodit a dělat to, co jindy.

Až jsem se vyspal, tak jsem si s Tudy i dědou a Pájou hrál. Kdokoliv byl po pacičce, s tím jsem dováděl. Dostal jsem uzel, vycpaného plyšáka, míček, pískací míček  a kostičku.

Bylo to fajn, lovit plyšáka, (všem mým plyšákům začali mí páníčci říkat – myška, aby se to nepletlo),. Chytil jsem ho, zatřepal a zadávil. Vydat jsem ho odmítal, „ to je moje kořist“, jsem se snažil i vrčet. Obvykle vyhrála Tudy. Někdy si mi i sedla do pelíšku a koukala, co já na to. Co by, ať si tam je, nejsem lakomec, s ní se klidně podělím. Do misky mi začala sahat sotva jsem začal sám žrát taky. I to jsem jí dovolil, a nejen jí, klidně i dědovi a Pájovi.

Ovšem nejradši jsem měl a dodnes mám míček. Páni! Ta kulatá věcička, to bylo něco, klouzala mi v tlamičce a já ji kolikrát nemohl ani chytit, nedal jsem se a vítězil, jen vydat ulovené jsem nechtěl.

Za chvilku hraní jsem byl unavený a rád si zdříml, jenže nejdřív jsem musel ven a učit se nedělat loužičky. Za to chválení a pochoutky to stálo, jen ta zima se mi nelíbila.

Jsem totiž narozený 4.12., což je sice krásný předvánoční čas pro vás lidi, ovšem zdaleko ne pro nás. Je zima a mláďata jsou ještě malá, okolo vánoc je i rachot z petard a zvířata mají citlivý sluch, což znamená, že nám ten rámus nedělá dobře.