Darek Šmíd

Na rozdíl od Ptáčníka měla Karolína rodiče oba. Dozvěděl se to od ní v rámci lámání ledů, do kterejch to Karolína rozjela ledoborcem svejch pohledů, gest a vůní. Karolínini rodiče byli evidentně lidi, co spolu dokázali žít celý ty roky bez toho, abyse mlátili, když se ožrali pivem u televize, protože se v první řadě neožírali pivem u televize. Měli se rádi, měli rádi svou dceru a na hrob jejího bratříčka pokládali květiny pokaždý všichni tři, bez jediný výjimky, už deset let. Letos prej byly na tom věnci i bílý lilie.

Ptáčník měl představu rodiny zažitou trochu jinak. Nepamatoval se na nic, co se stalo předtim, než se z něj stal plaváček na prcpanně, a tak si svojí famílii neuměl představovat jinak, než jako Vlastu se všema těma hovadama kolem ní. Rodiče tak pro něj byli nějaký neznámý lidi, který se jednou nějak moc vožrali a chlápek se třeba udělal do ženský, a ta ženská na něj pak byla nasraná a vykládala svejm kámoškám, jaká je kráva pitomá, a pak to bylo ještě horší, protože to nedostala, a tak šla za tim chlápkem, ať něco dělá, ale von nevěděl, co má dělat, tak jí rozbil hubu a řek jí, že je kráva pitomá a že to neni jeho. A pak se třeba  narodil Ptáčník s pérem jak hasičská hadice a ta ženská si povidá – no to si teda piš, že je tvůj, ty debile. Nebo tak něco.

(Z knihy Superpérák)