Hook 26-01-14


26. ledna 2014, autor skraloup13,



Mno, tak máme neděli šestadvacátého ledna, venku je děsnej mráz, berlingo mi přes noc ztuhlo tak, že jsem se až divil a je to přesně to počasí, to klima, kdy vylezete na půl hoďky ven, necháte si tváře zarůst ledovými květy a vrátíte se do tepla, sednete do ušáku, přehodíte si přes nohy pléd s vyšitým Spidermanem, rozhrnete pohrabáčem žhavé uhlíky, co na vás pomrkávají z otevřeného krbu, jebnete tam jedno akátové polínko, aby se vzduch provoněl, upijete dva osvěžující doušky z čerstvě svařeného Cabernet Sauvignonu, pozdní sběr 2008, rozevřete knihu s životopisným příběhem francouzské pouliční aktivistky, jež nese název Příběhy Pařížské kokoty,

knihu vzápětí zavřete, odhrnete pléd, zvednete se a jdete si do kredence pro plechovou Krabičku poslední záchrany, otevřete ji, ubalíte jointa, opět si sednete, pléd vrátíte zpět, zapálíte si, otevřete knihu na straně, kde zrovna francouzská pouliční aktivistka řeší, jak se vyrovnat se sedmi neukotvenými alžírskými mladíky, které náhodou potkala ve sklepě opuštěného secesního předměstského pařížského panelového domu, tedy řeší, jak se s tímto vyrovnat a neztratit u toho čest a smysl pro pořádek, což vás rozruší natolik, že vám vypadne joint z nevěřících prstů a vy ho hledáte a on ne a ne se objevit, a pak cosi v plédu začne doutnat a vy se zděsíte, že Spiderman bude mít vypálený voko a vymrštíte se z ušáku a Pařížská kokota plachtí mezi plameny až kamsi za akátové polínko a nedopitý svařák z Cabernet Sauvignonu, pozdní sběr 2008, se zvrhává a drahocená, převařená tekutina skapává na zem a vpíjí se do dřevěné sukovité podlahy a nakonec ze sklenice vyklouzne hřebíček, koupený v akci v Bauhausu za účelem dochucení, jelikož jinak se ten pozdní sběr polknout nedá a vy ste stále v horečnatém hledání ztraceného jointa a na čele mrtvolnej pot, jelikož už určo bude dohořelej do půlky a vy z toho máte naprostý hovno a ste ve smyku děsným a nevšimnete se a hřebíček, co měl původně udělat z pozdního sběru pitnou záležitost, se mění v zákeřného dojebance a projede vám chodidlem a vy padáte a řvete a posíláte všechno a všechny do prdele, jelikož ste bytost plná emocí a vorucího citu a zmítáte se na podlaze a vylezlé suky, co původně tak romanticky dokreslovaly rustikální kouzlo světnice, se vám zadírají do zad a kokota dohořela a hřebík v chodidle a sedřený záda a svařák vylitej a joint někde v prdeli a Spiderman zničenej a pléd k nepoužití a vy se silou své neobyčejné vůle ovládnete a přestanete skučet a naříkat a lkát a bědovat, přestanete sebou zmítat a ponoříte se do svého vlastního já, obklopí vás tichá, nevtíravá relaxační hudba a vy si začnete přeříkávat pozitivní afirmace, které vás dostanou do jakési podivné strnulosti a vy, totálně vyrovnaní, zklidnění a upozadění se zvednete a na jedné noze doskáčete k ušáku a upadnete do něj a von se pod váma rozloží a va se válíte v troskách nad párou ohýbaných prkének a ste naprosto v hajzlu a jediný, co se vám honí hlavou je to, že den, kterej tak fajn začal, je vlastně úplně na piču.
Dnes jen taková krátká úvaha o tom, že ne vše, co se zdá příjemné, je takové i ve skutečnosti. Jinými slovy – buďte vždy připraveni na to, že se může posrat naprosto všechno.
Tačvúd s Gekonem se mě ráno ptali, kdo to je kokota. Sem jim řek, že je to taková paní, co to má v životě docela těžký. Doteď o tom dumaj.
Dnes bude mrazivo. Vyhněte se ušáku.
To je vše.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování, Postřehy





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička