Hook 07-02-14


7. února 2014, autor skraloup13,



Dnes ráno sem našel na netu článek „Jak upéct marihuanové koláčky“, v osmi krocích a když sem to rozklik, tak to bylo zablokovaný, což sice moc nechápu, jelikož recepty na dobroty s konopím jdou najít bez problémů a taky mezi náma, to, že do těsta přidáte trávu, na to nepotřebujete nějakej zvláštní návod, nicméně kdo sem já, abych tomuhle rozumněl a já se zamyslel a vzal sem papír a popsal jich asi dvanáct a co řádek, to věc, kterej nerozumím a nebudu vypisovat všechno, abych nenudil, ale jen bych uved jednu věc, kterou fakt nepobírám, nečepuju, nedokážu rozklinout, prostě sem úplně mimo, v klidu to přiznám a myslím tím mantru bejvalýho Taťky Vašku a jeho party adorantů, že je potřeba osekat silnej stát, potlačit jeho dominantní roli, zamezit, aby se lidem plet do života, což fakt nechápu, jelikož co vím, tak náš stát na plebs sere, totálně, nechává ho napospas všem, co se vyznaj a pouze a jen se stará, aby nám nejlépe každej den udělal nějakej naschvál, abysme nezapomněli, a pak se jen tiše a škodolibě tlemí a já mám prostě takovej pocit, že se Vašku lehce plete, že to má kapku zpřeházený, což samozřejmě není divu, protože on děsně čte a studuje a luští sudoku zpaměti a neustále píše jakési příběhy, kterých sou plný police v Levnejch knihách, a pak je ke všemu ještě ekonom, tedy to aspoň tvrdí, takže není divu, že mu myšlenky těkají, sublimují, prchají a pozměněné se vracejí, tudíž ta naše Davoská ikona tak jako neukotveně tápe a já se mu nechci nějak posmívat, toho sem dalek, žít a nechat žít, že, každej sme nějakej, ale prostě si myslím, že stát by silnej měl bejt, akorát že by měl bejt silnej v těch správnejch věcech a na zbytek by se měl s odpuštěním vysrat, tedy by měl dělat úplnej opak, než dělá ten náš, kterej jestli se nemejlím, Taťka Vašku poměrně dlouho formoval, tedy stát by měl bejt na straně plebsu, měl by se postarat o to, aby, když je někdo svině, mu za to byla nakopaná prdel, měl by chytit za límec každýho, kdo chce ojebat svýho bližního, měl by poslat do hajzlu všechny, co potápěj ty nejslabší, měl by prostě dohlídnout na to, aby jeden moh fungovat a ne se celej život ohlížet přes rameno, kdo po něm zas de a pohybovat se po venku přískokama jak za války a veřer se doma zamknout a trnout, jestli nezazvoní exekutor kvůli dluhu, co udělal předek v rozrušení a dobrej víře dva roky před Bílou horou, a pak tiše žvejkat nadejchanej krajíc ukrojenej z šumavskýho bochníku, plnýho rozpuštěnejch nehtů a poslouchat ilegální rozhlas, kde se dozví, že na angínu je nejlepší polský kuře, a naopak by si moh ten náš stát odpustit píčoviny, jako je třeba zákaz žárovek, mluvení nahlas, nošení dlouhejch vlasů a vrhání drzejch pohledů, měl by se vysrat na akce typu vysazování lachtanů do vodních nádrží, měl by přestat organizovat animační programy pro importované bobry, měl by fakovat výstavbu zimního střediska se skokanským můstkem na Letný, když je deset nad nulou, měl by prostě přestat blbnout, zklidnit se, dělat to, k čemu je určen a ne to, k čemu ho určili ti naši inženýři lidských duší, co předstíraj, že uměj pojmenovat problém a napsat o něm knihu, aby pak nad ní blili rádoby chytrý kecy a ještě si mysleli, jak nejsou napřed a už bych měl udělat tečku, tedy silnej stát ano, hodně silnej, tak silnej, že se neposere před žádným gaunerem, že se postará o to, aby si svině bez skrupulí nedělali z naší země dojnou krávu a slabej, slaboučkej, neduživej stát ve všem ostatním, jelikož jak řek jeden mudřec – „Nepotřebuju směrnici, kudy na hajzl. Ale docela bych uvítal, kdybych je nepotkával na každým rohu.“
Mno, abych řek pravdu, tomu kitátu moc nerozumím. Nicméně jak sem psal na začátku, kdo sem já, abych něčemu rozumněl.
Tačvúd s Gekonem mi ráno povidali, že maj asi angínu. Prohlíd sem jejich lest. Kuře nebude. Dal sem jim priesnitz.
Dnes bude trochu slunečno, trochu teplo, odpo asi deset nad nulou, tedy skipark na Letné bude lehce zvhlý. Klika, že to stálo jen sedmdesát mega.
To je vše.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička