Psí deník XXVIII.

Další léto a další dovolená

Nevím proč v létě musí být taková vedra. Mám sice krátký kožíšek a vlastně mi i chrání, ale vedro je vedro. Chodíme teď raději ven brzy ráno a potom až večer. Mezitím jen krátce k potoku na potřebu a to se hned v potoce ochladím a domů. Už zase straší s dovolenou-páníčci. Jako by nebylo krásné vyrazit jen k řece a tam se válet v trávě, honit míč a mazlit se a mazlit. Najednou vytáhnou velkou tašku, já bych se do ní vlezl i s pelíškem a ještě by tam bylo místo pro fešnou fenku a snáší oblečení a jiné, dle jejich povídání důležité věci. Třeba zubní kartáčky, pastu na zuby, hřeben, boty, Najednou dávají i něco na střechu auta, prý je to na kola. Jsem nervózní a nevím, co si o tom myslet. Lehnu si večer raději do postele k Tudy, je sice teplo, ale takhle mi určitě neuteče. Ráno vstanou jako obvykle, když nejdou do práce a jdou nejdřív se mnou ven. Po  vyvenčení se nasnídali, dali si věci do auta, vrátili se a ještě dobalují svačinu a pití. Já , celý nervózní se jim motám pod nohama a čekám, co dál.

Konečně, dostávám kšíry do auta, neklamné znamení, že pojedeme dlouho a vyrážíme z bytu. Vše zkontrolováno, zamčeno, klíče má i sousedka, kvůli kytkám. A vyrážíme, nejdřív mne připnou v autě na zadním sedadle, dají mi tam mou oblíbenou plyšovou hračku (všem říkáme – myška),dostanu jeden piškot, nastartujeme auto a jedeme nejdřív natankovat benzín na cestu.Pak už jedem. Trvá to dost dlouho, než zastavíme, ale jen na protáhnutí, vyvenčení a pak dál. Ráno jsme vyjeli a až odpoledne jsme na místě. Kde? Na Moravě, v Lednici. Tudy si tam zamluvila ubytování v penziónu, domluvila, že tam může i se psem a koly. Zaparkovali na parkovišti v penziónu, sundali kola, vynesli tu óbr tašku, můj pelíšek a vše ostatní. Potom to dali na pokoj,měli ho i s koupelnou, záchodem a malou kuchyňkou. Bydleli jsme v patře a dole v přízemí byla ještě velká kuchyně, kdyby chtěl někdo z hostů vařit. Venku měli ohrazenou zahradu s posezením a já tam mohl lítat, jak se mi chce. Ještě odpoledne jsme se šli trochu projít a někde najíst. Tudy si s dědou vše prohlížela a hned koukla, kde si ráno koupí snídani, kam nejlépe jít se mnou na krátké venčení a kde je zámek a park. Na ten jeden den nám to stačilo. Tak začala naše další dovolená. Po snídani druhý den jsme vyrazili na kolech. Ráno to šlo, ale odpoledne bylo vedro, že i když mám rád čistou a tekoucí vodu, tak jsem se jim vymáchal v louži pro koně, jen abych se trochu zchladil. Naštěstí o trochu dál byla stará vana plná vody ( ne moc čisté, ale lepší, než ta blátivá louže) a v té mne vymáchal pro změnu děda. Pak jsme dojeli do Valtic. Cestou jsem uschnul a mohli se mnou i do zámku. Samozřejmě mne museli nosit, ale to jim nevadilo, hlavně, že jsme mohli všichni spolu dovnitř.. Po cestě zpět už takové vedro nebylo a tak jsem vydržel až na pokoj. Druhý den jsme se  šli podívat do parku a do zámku Lednice. Další dny jsme stihli prohlédnout okolí Lednickou – Valtického areálu, Břeclav i Mikulov. Dva dny před odjezdem jsme šli na Minaret a Tudy dostala chuť na zmrzlinu, dala si jí a to neměla dělat. Když šla nahoru na Minaret, udělalo se jí špatně, dědovi to neřekla a ještě prošla  s námi park. Večer si šli chvilku sednout na vínko a to už Tudy musela s pravdou ven. V noci dostala průjem a zvracela, ráno vypadala hrozně. Na jeden suchý rohlík vrátila dva. Ještě si myslela, že je to spíš úpal a jela s dědou do Mikulova. Odpoledne už to bylo zase špatné, tak se vydali do Břeclavi pro něco na tyto potíže. V lékárně u nemocnice jim doporučili, nechat Tudy v nemocnici, že se jim to nelíbí.Ani Tudy , ani děda s tím nesouhlasili a nakonec je umluvili, že jim prodali prášky, které jsou na předpis proti průjmu a na dezinfekci střev. Poradili, jak je užívat a doporučili navštívit nemocnici doma. Děda zabalil, nanosil vše do auta a nakonec naložil mne a Tudy.

Vyjeli jsme k domovu. Tudy zelená jak sedma se snažila nedělat starosti dědovi a i s pár přestávkami jsme zdárně dojeli domů. Mezitím začali léky trochu zabírat a Tudy vydržela přes víkend doma a k lékaři šla v pondělí ke svému. To už měla nejhorší za sebou a nikam dál nemusela. Dozvěděla se, že tyto potíže mělo více lidí po celé republice a že je způsobila ta vedra. Hlavně, že jsme pořádku doma.