Nekonečno

14. února 2014, autor debbi,

Došla jsem na pokraj
z kterého návrat není
v krvavých střevících
po cestě přes kamení
objímám prázdnotu
topím se v beznaději
myšlenky na scestí
a ruce co se chvějí…

Došla jsem na pokraj
kde nejsou žádná světla
vichřice odnikud
za mnou mé stopy smetla
smutky jsou vtíravé
maj barvu po rubáši
i nebe nade mnou
na chvilku měsíc zháší

…a já se – ještě plna slasti
za řevu hromu řítím do propasti…

Zařazeno v kategorii Poezie

Počet komentářů na “Nekonečno” - 4

Eva (16.2.2014 (15.26))

To je hodně depresivní... ale krásné... že by odklon od lyriky k existencionalismu?

Tudy (16.2.2014 (21.52))

Má to sílu.

debbi (16.2.2014 (22.56))

Evi, já ani tak moc neřeším literární směry, jako spíš píšu tak, jak se přávě cítím. No... a občas se prostě cítím pod psa ;-)

Eva (17.2.2014 (16.13))

Já taky moc literární směry neřeším. Pod psa se občas cítíme každý... přeji ti, aby to brzy přešlo.

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a