Po této dovolené

Po této dovolené byl chvíli klid. Už mi táhlo na třetí rok, podstatě jsem dospěl, stal se dost vyrovnaným, základ poslušnosti také zvládám, potomky už mám, se svými páníčky docela slušně komunikuji. Naučil jsem je, jak mi porozumět, že při  určitém postoji, hlasovém projevu a i jen položením se k nim, jim něco sděluji a protože se navzájem máme opravdu rádi, tak si umíme porozumět. Ovšem občas se navzájem i překvapíme. Třeba po té povedené dovolené, kdy měla Tudy střevní potíže, jsem nečekal, že se ještě někam pojede. Chyba lávky, jelo se. Ona má tudy děsně fajn sousedku, od které si půjčuje její chaloupku kousek od Domažlic.Já jsem tam spokojený a oni také. Přišel podzim a Tudy s dědou zase vytáhli velkou tašku, už jsem věděl, že to znamená cestu. Ovšem moc v klidu nejsem, co kdyby se rozhodli, že pojedou beze mne. Jejich syn, Pája, by si mne prý na tu dobu vzal. Naštěstí se děda ani bábrle neumí ode mne odloučit na tak dlouho. „ To by tak hrálo“. Já bez nich taky nikam nejezdím! Večer zabalili tašku, já všude v patách za nimi, až se děda smál, že mne prý málem ušlape, jak se motám. Ráno dali kšíry, odnesli věci a jelo se. Tentokrát jen krátká cesta a už jsme tam. Děda odemknul vrata, zaparkoval auto a už mne odepnuli a  pustili na zahradu. Normálně se s kočkami a jinými zvířaty snáším, ale tady je to něco jiného. Sousedce sem chodí nadělat kočka do kytek a ta je z toho nešťastná (už si na to i u nás stěžovala při kávě). Tak jí pro radost jsem okamžitě nastartoval hrůzný štěkot a bavil se tím, že jsem sledoval kočku, jak překvapená to plavmo bere skokem pryč. Pro jistotu jsem jí označil dva keře, aby věděla, že to je moje území (jinak se na zahradě nevydělám). Musejí se mnou ven, nebudu si dělat binec na svém území. To byl krásný týden. Každý den jsme někam vyjížděli, v lese jsem se pořádně protáhnul, navečer mi na hřišti dali míč, spát jsem mohl s nimi , jako doma a hlavně, celý týden jsme byli stále spolu všichni-to je pro mne největší lahoda.Ovšem vše jednou skončí a opět se muselo vše sbalit a zpátky domů. Chaloupku jsme samozřejmě po sobě uklidili a pak odjeli. Doma jsem si vše hned zkontroloval a všem napsal, že už zase jsem doma.No jo, je podzim, ochladilo se a už je zase venku fajn. Ráno mi sice odejdou do práce, ale teď už to zvládám a čekám na ně, aniž si někdo musí stěžovat. O tom vám písnu příště.  To byla i moje ostuda a jsem rád, že to máme za sebou.