Drbny pod okny i za dveřmi


17. února 2014, autor Eva,



Bydlíme na hlavní třídě. Má to své výhody i nevýhody. Všude mám kousek, pokud cokoliv potřebuji koupit, je rychlejší tam „doběhnout“ než vytahovat auto z garáže. Ovšem když táhnou v noci opilci, tak jejich hulákání máme z první ruky a slyšíme je zcela zřetelně. Dlužno říct, že při některých popěvcích a rozhovorech se i pobavím, neboť je neskutečné, jak kreativní dokážou být ožralé mozky.

Také nám ochmelkové s oblibou ukopávají okapy. Tuhle slyším v noci hrozný rachot a řeknu si: „To se asi naše roury valí ulicí.“ Vyběhnu z domu, a taky že jo. Ale nečekala jsem, že za nimi poběží dvě asi patnáctileté holky.

Náš dům je zvláštním strategickým místem, kde se lidé zastavují a povídají si. Co jsem si už vyslechla pootevřeným oknem v kuchyni při vaření! Problémy s partnery, s dětmi, ten nemůže sehnat práci, toho zrovna vyhodili a víte, že tahle zahejbá s tímhle?

Nejraději se místní drbny staví do výklenku přede dveřmi. Když prší, tak jsou tam pěkně schované, a také nepřekážejí pěšímu provozu na ulici.

Když jdu nakoupit, říkám, že jdu „do města“. Moje kamarádka, co se přistěhovala z Prahy, mě opravuje: „Neříkej, že jdeš do města, řekni, že jdeš na rynk.“

Tak tedy, když jdu do města alias na rynk, mnohdy přede dveřmi narazím na dvojici ženských zapředených do hovoru.

„S dovolením,“ přetnu tok jejich řeči. Obvykle se mi dostane nevraživého pohledu, který jasně říká: „Co si to dovoluješ, co votravuješ, co nás rušíš!“

Nejednou se mi stalo, že jsem se po hodině či po dvou hodinách vracela a ony dvě dámy pořád stojí před naším vchodem a pořád si mají co říct. Když se chci dostat dovnitř, zase je musím přerušit, zase mně dají najevo, že obtěžuji, a pak dále pokračují v konverzaci.

Inu, není nad to bydlet na „hauptštráze“.

 

Z e-knihy Třpytkaři:
 
 
http://www.alza.cz/trpytkari-d376170.htm
 
http://www.palmknihy.cz/web/kniha/trpytkari-3770.htm
 
http://www.ereading.cz/cs/eknihy/4715/trpytkari
 
http://www.rajknih.cz/index.php?bk=208180
 
http://www.kosmas.cz/knihy/179480/trpytkari/
 
http://www.ebux.cz/index.php?bk=208180






Zařazeno v kategorii Ostatní literatura, Postřehy



Počet komentářů na “Drbny pod okny i za dveřmi” - 4


    Katka   (19.2.2014 (0.07))

    Bezva. No jo. Dřívavějc, když někdo bydlel na hlavním tahu, tak byl echt někdo. Teď je to jen pro zlost. Shodou okolností náš barák je také takhle na ráně. Kolem chodí babky do kostela, opilci nám taky hulákají apod. Teď v sobotu, v sedm hodin se zase potkaly dvě, jedna šla z obchodu, druhá do obchodu a zrovinka se srazily pod oknem naší ložnice. Jindy prohodí třeba pár slov, ale teď si usmyslily, že si udělají před naším bene. Ony nevidí, že jsou rolety dole..Muž je ztrhaný z celotýdenní práce, tak aspoň přes víkend si trochu pospí. Tak baby mluvily pět minut, muž se začal budit, pak deset, pak čtvrthodinu, pak se vzbudil syn s tím, že venku něco kvoká, myslel, že nám zase utekly slepice, baby stály dvacet minut. To už muž nevydržel, otevřel rozcuchaný okno, a slušně jim řekl, aby šly jinam. Vypleštily obě oči a postoupily o dva metry!.. Haupštráze zdar!..:-))


    Tudy   (19.2.2014 (20.28))

    Manžel tomu říká KGB 24hodin denně, to , co stihnou probrat, to tomu odpovídá.


    Eva   (19.2.2014 (22.50))

    Katko, teď už vím odkud bereš "živou" mluvü a dokonale přirozené repliky do svých povídek. Stačí si trochu poležet. Ještě, že vám tam nenakukuje děda Komárek.


    Eva   (19.2.2014 (22.51))

    Tudy, občas taky udělají "spitfajera" do hospody:-))))



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička