Literární web Sůvička

Jarní déšť svěžest kůži dal, 
ač vlasy trochu zplihlé máš, 
(kdo by se trošky vláhy bál?) 
Jsi krásná, když se usmíváš! 

Oči září jak sluncí pár, 
rty Tvé jsou tolik lákavé, 
že i já hned se svésti dal 
líbám je, kapky dešťové 

mi chladí rozpálenou tvář 
náruč má Tobě patří jen, 
navždy v mém srdci místo máš, 
ať půlnoc je či jasný den 

a nikdy, nikdy, nikdy víc 
já, věř mi, šťasten tak nebyl, 
a nelíbal krásnější líc, 
když měsíc tvář svou za mrak skryl…